Kdo říká, že bez peněz může být člověk spokojený, neví, o čem mluví.
Jak se iluze střetávají s realitou
Od dětství mi tvrdili, že peníze nejsou to nejdůležitější.
– Hlavní je mít kolem sebe dobré lidi, – říkali rodiče.
– Důležitá je láska, ne bohatství.
A já jim věřil.
Jenže pak jsem vyrostl.
A pochopil, jak moc se mýlili.
Oženil jsem se z lásky, ale to nestačilo
Potkal jsem Kačku, když jsem ještě studoval na vysoké škole.
Milovali jsme se tak, že jsme bez sebe nedokázali žít.
Když jsme se vzali, neměli jsme vlastní byt, úspory a ani jistotu, co bude zítra.
Ale nám to nevadilo.
Byli jsme šťastní.
Narodily se nám děti. Bytem se nesl jejich smích, plno hraček a radosti.
Všechno působilo tak svěže, tak správně.
Přátelé nás obklopovali, o svátcích se scházeli ve velkých skupinách a mně se zdálo, že to tak bude napořád.
Ale život nemá rád ty, kdo věří v pohádky.
Když v domácnosti chybí peníze, štěstí mizí
První rána přišla z ničeho nic.
Propustili mě.
Rázem jsem byl bez práce, bez stability, bez jistoty.
Kačka dál pracovala, ale její plat na nic nestačil.
Nejdříve jsme začali šetřit.
Pak jsme se začali vyhýbat návštěvám – protože jsme je neměli čím pohostit.
Postupně z našich tváří mizely úsměvy.
Už jsem si nemohl dovolit ani obyčejné věci
Moje manželka měla vždycky ráda hezké věci, kvalitní kosmetiku a drahé parfémy.
Teď bylo ale nucena hledat mezi second-hand věcmi, sledovat slevy, kupovat to nejlevnější.
Naučila se nedívat se na kvalitu – jen na cenu.
A já se na ni díval a sledoval, jak z jejích očí mizí lesk.
Nesnášela levné mýdlo v koupelně, levný prací prášek, všechno, co jí připomínalo naši chudobu.
Ztrácel jsem ji – každým dnem, kousek po kousku
Stala se podrážděnou.
Začala se na mě zlobit.
Dívala se na mě s výčitkou – a já chápal, že ve mně už nevidí muže, který by mohl něco změnit.
Snažil jsem se najít práci.
Ale vše, co mi nabízeli, byla ostraha na stavbě za minimální mzdu.
Vzít jsem ji musel, protože nebylo jiné cesty.
Ale to nestačilo.
Kačka stále častěji mlčela. Stále častěji se otáčela zády.
A já nevěděl, co říct.
Jen jsem pokrčil rameny:
– Co můžu dělat?
– Nejsme sami, – říkal jsem.
– Mnoho lidí to má takhle, – snažil jsem se ji uklidnit.
Ale sám jsem věděl – to je slabost.
Ona věděla – to je slabost.
A láska, která se zdála být nezničitelná, tajila jako sníh.
Rodiče se mýlili. Peníze jsou všechno.
Jsem naštvaný.
Na sebe.
Na Kačku.
Na rodiče, kteří mě nenaučili bojovat o peníze, nevštěpili mi touhu vydělávat.
Říkali, že peníze nejsou hlavní.
Ale právě jejich nedostatek mou rodinu zničil.
Ne láska.
Ne zrada.
Jen chudoba.
A teď vím: bez peněz štěstí není.
