Po dokončení renovace bytu, ale ještě ne po nastěhování nábytku, uviděla Linda uprostřed místnosti nějaké mince. Dívka si myslela, že vypadly z kapsy muže, který pokládal podlahu. Pak ji napadlo, že mince vypadly montérovi, který montoval nábytek.
Pak mince našla v ložnici pod postelí.
– Jak se sem dostaly? – pomyslela si.
Ale pak na ně zapomněla a věnovala se své obvyklé práci. Další mince našla v koupelně a myslela si, že je upustila sama. Ani ji nenapadlo, kde se mince v kapse županu vzaly.
Občas zvedla hrnek a ten byl mokrý, jako by ho někdo právě opláchl. Kdo si takových věcí všímá? Proto si Linda nevšímala všech podivných věcí, které se u ní doma děly.
Někdy mizely drobné předměty: v jednu chvíli byly na svém místě a pak jako by je čert zakryl svým ocasem.
– Sakra, sakra, už žádné vtipy,” zamumlala Linda.
Pak se ta věc našla a nejpodivnější na tom bylo, že ležela na tom nejviditelnějším místě. Linda to zpravidla přičítala své zapomnětlivosti nebo roztržitosti, takže takovým nesmyslům nevěnovala pozornost.
Postupem času se to však začalo stávat stále častěji a některé věci se nenávratně ztratily, ale drobnosti ležící na podlaze nacházela stále. Jednou našla na chodbě starožitnou minci. Dívka byla tímto nálezem velmi překvapena.
– Možná jsem si ji přinesla domů na podrážkách bot? – uvažovala Linda.
Rozhodla se tedy, že minci odnese do starožitnictví, aby zjistila, jakou má hodnotu. Starožitnictví poblíž domu bylo zavřené.
– Nechce se mi jezdit až na druhý konec města, řekla Linda nahlas.
– ‘Možná bych ti mohla nějak pomoct, se starožitnostmi se docela vyznám,’ uslyšela něčí hlas, když se chystala jít na autobusovou zastávku.
Jak se ukázalo, hlas patřil staršímu muži, který vypadal jako typický sběratel. Linda mu rychle vysvětlila svůj problém a dala starci do ruky vzácnou minci, ale ten ji dívce okamžitě vrátil, aniž by se na ni podíval:
– Vezmi si ji zpátky, už vím, kdo ti ji dal. Není to jen mince, je to platidlo na celý život.
– Jak to myslíš? – Linda se překvapeně zeptala starce.
– Už jich máš hodně, když ti začali platit těmi starými. Všechno ti vysvětlím, ale nejdřív ti doporučuji, aby sis sedla, protože mám velmi slabé nohy. Samozřejmě je na tobě, jestli tomu uvěříš, nebo ne, ale musím tě varovat.
Lindu zajímalo, co ten šedovlasý podvodník vymyslel, aby ji připravil o mince. Muž se jí začal vyptávat, jestli se jí z domu neztrácejí drobné předměty, jestli neslyší podivný šramot, jestli se předtím neobjevily mince. Linda mu všechno řekla.
– Mohu vám pogratulovat k tomu, že jste si do svého domu pozvala celou partu zlých lidí, respektive oni si vás sami vytipovali, přivedli si své společníky a vy jste jim to dovolila.
– Co to znamená? – Zeptala se Linda.
– Zlé bytosti platí těmito mincemi za své ubytování. Pokud se na tebe urazí, jsou neslušné. Pokud jste si tyto mince vzali, znamená to, že jste platbu přijali. Časem budete mít potíže a problémy, ve vašem domě nikdy nebude klid. Vyřídí vás!
– Co mám dělat, abych se jich zbavil? – Dívka nevěděla, co má dělat.
– Nemusíš dělat nic, jen až příště najdeš mince, neber si je pro sebe a vyhoď je z okna se slovy: Neberu si od vás peníze, protože nepotřebuji nájemníky. Jak vaše peníze vyhodil, tak vás z mého bytu vyhodil!
Rychle vás opustí a najdou si jiné bydlení.
– A o té minci nic neřekneš?
– Promiň, dcero, ale nechci se na ni ani podívat. Není tvoje. Ani nechci, aby se ke mně přivinula. Ani já jsem v ně nevěřila, dokud jsem je neviděla na vlastní oči, a teď to cítím, když tu minci beru do ruky. Ale to už je jiný příběh, kterému asi neuvěříte. Dříve jsem byl numismatik, ale po této příhodě platím v obchodě dokonce kartou.
Když se Linda vrátila domů, našla na podlaze další minci, úplně stejnou. Dívka otevřela okno a pronesla slova, která ji naučil její dědeček. Ve stejnou chvíli do místnosti vnikl lehký vánek a pak se vzduch v bytě pročistil. V tu chvíli si uvědomila, že nájemníci opustili její dům.
