Nikdy jsem si nemyslela, že to dojde tak daleko.
Rozešli jsme se. Byli jsme spolu 4 roky a 3 měsíce.
Řeknete mi: “No a co? Spousta lidí se rozchází.”
Ano, budu s tebou souhlasit, ale nikdy mu tu zradu neodpustím.
Všechno mezi námi bylo skvělé. No, občas jsme se pohádali, ale žádné velké skandály jsme neměli.
Problém začal, když jsem kvůli vážnému osobnímu problému začala přibírat na váze.
Nemůžu říct, že bych předtím byla manekýna, ale měla jsem pěkné tělo.
Můj přítel, dnes už bývalý, mě začal obtěžovat a ponižovat, že nevypadám k světu.
Dělal si ze mě a z mé váhy legraci před celou společností.
A to, že byl tehdy opilý, ho neomlouvá. Posledních pár měsíců jsem strávila spíš pláčem, než abych byla šťastná.
Nejvíc mě bolelo, že celou dobu věděl o mých problémech. Znal podrobnosti.
Přesto mě nepřestával ponižovat, deptat, moje problémy mu připadaly čím dál větší.
Jednoho rána jsem to nevydržela a řekla mu, aby odešel. A to bylo zřejmě všechno, na co čekal.
Ve spěchu si sbalil kufry a prostě odešel. Po čtyřech letech mě nechal svíjet se v pekle samotnou s mými problémy.
Zajímalo by mě, jestli v tom byla nějaká třetí osoba, i když to nevypadalo, že by mě podváděl.
Ale možná už si našel někoho hezčího a slabšího než já.
Chtěla jsem si jen vylít svou bolest, nechci od nikoho rady.
Vím, že to taky zvládnu.
Jen se modlím, aby to bylo dřív.
