Už mě nebaví křičet a hádat se
Vždycky jsem si myslela, že budu svému muži věrná.
Naše láska byla velká, horoucí, zpěvná.
Ale postupem času se to změnilo a on mě začal urážet.
Tehdy jsem se rozhodla ukázat mu svou druhou tvář!
S Nikolajem jsme se zbožňovali!
Opravdu jsem věřila, že jsem našla lásku svého života.
Ale po 14 letech manželství se všechno začalo měnit.
V určitém okamžiku jsme přestali udržovat oheň naší lásky, zavládla mezi námi nuda a začali jsme se hádat o naprostých nesmyslech – kdo kolik vydělává, proč není večeře chutná, proč nemá dobře vyžehlené košile….
Poté, co mi před měsícem způsobil další aféru a řekl mi, že na nic nemám, jsem se naštvala.
A tak jsem tvrdohlavě šla do postele s kamarádkou, která mě měla ráda už dlouho.
Nejdřív mi bylo trochu nevolno, ale pak jsem tu „chybu“ ještě několikrát zopakovala.
Vlastně ani nevím, jestli to byla chyba…..
S tím novým je mi dobře, cítím se milovaná a respektovaná.
Jsem s ním ráda, protože mě nepřerušuje každé druhé slovo křikem a výzvami.
Nevím, jestli moje manželství přežije.
Ani nevím, jestli to chci.
Vím jen, že jsem podváděla ze vzteku, z tvrdohlavosti…..
Nejsem daná a potřebuji lásku a pochopení!
Chtěla jsem se o to všechno s někým podělit, abych se cítila lépe!
A taky abych mužům řekla, aby nás nebrali jako samozřejmost!
Jsme květiny, potřebujeme vaši lásku, ne problémy!
