Ahoj, můj bývalý manželi! Asi tohle dopisu už nikdy neotevřeš, a co už, všechno už dávno řekli. Po čase se na ty mládí vzpomínky dívám úplně jinýma očima.
Už uplynulo dvacet let, co jsme se oficiálně rozvedli. Ten den si přesně pamatuju soudce nám radil, abychom si to rozmysleli, protože naše čtrnáctiletá dcera Zdislava. Já ale byla pevná jako skála: Už víte co, rozdělte nás, jak nejrychleji to jde!
Ty jsi mlčel. Buď souhlasil, nebo zůstal u svého názoru kdo ví. Od té chvíle rodina přestala existovat. Životy nám tečou vedle sebe, jsme si cizí a ani si nepsali. Proč? Protože už nemáme nic společného. A pak najednou Zdislava se ptala, proč už nejsou táta a máma spolu. Přece jsme nikdy neměli hádky, žili jsme v pohodě, radovali se, plavali v štěstí
Nikdy jsi mi nevyznal lásku slovy. Ale nebylo to potřeba láska se projevovala v tvých očích a činech. Vždy jsi mi přinášel originální dárky, suvenýry, co měly svůj smysl.
Pamatuju si, jak ke konci roku, když jsme zdobili vánoční stromeček, pověsil jsi na něj legrační plyšový andílek (odkud ho máš, ani já nevím). Při úpalu půlnoci jsi řekl: Ať tenhle andílek bude symbolem naší lásky! Ten malý andílek pak celý čas visel nad vstupními dveřmi a každé Vánoce přeskakoval na stromek, jako strážce našeho štěstí. Ale, jak se říká, ochranu to nepřineslo
Já jsem se zbláznila po hlavě. Má vášeň byla jako hurikán, černá a vše pohlcující, skoro ďábelská posedlost. Můj milý byl ženatý, měl dvě dcery. Překročili jsme hranice, všichni kolem jeho žena, naše děti trpěli. My dva jsme se topili v hříchu, neviděli nic jiného než touhu.
Po šesti měsících toho šílenství jsem si uvědomila, že jsme na opačných koncích já jsem ano, on ne. Co jsem to spáchala? Po nocích se mi opakovaně vracel sen: snažím se vstoupit do domu, ale obklopuje mě blátivá kaluž, která mě vtahuje a dům se vzdaluje dál a dál. Když jsem se konečně vymanila z toho záhubu, tys už měl jinou rodinu. Chápu, nesoudím. Všichni chceme lásku, stabilitu, klid. Od té doby uplynulo spoustu vody
Mládí, dcera, vnučka to je asi to jediné, co nám zůstalo, Igor. Málo, co? Naše osudy se prostě rozdílně vyvíjely. Nový rok se blíží Ten náš andílek znovu pověsím na vánoční stromek. Je ještě pěkný, jen mu spadly křídla.
