Začali jsme se kvůli všemu hádat.
Nevím, jak jsme se sem s Robertem dostali.
Brali jsme se s takovou láskou, a pak se to všechno pokazilo.
Nevyšly dvě věci – nemohli jsme mít dítě, oba jsme pracovali a nebylo dost peněz.
Možná proto se nám to nepovedlo. Začali jsme se kvůli všemu hádat.
Nemohli jsme jeden druhého vystát!
Nemluvili jsme spolu, nic jsme spolu neprobírali. Možná kdybychom o tom víc přemýšleli, nerozvedli bychom se.
Před týdnem mi bylo čtyřicet a manžel je v září zaokrouhlí nahoru.
Jak se říká, půlka života nám určitě utekla a my nikde.
Jsme manželé od léta, ale už neobýváme stejný panelový dům se dvěma ložnicemi, jako když jsme se brali.
Ať děláme, co děláme, nemůžeme se kvůli bytu rozejít.
Máme ještě pět let na to, abychom ho splatili, nebo spíš já, protože když jsme si brali půjčku, Robert nepracoval.
Teď už to není o moc jiné, protože, jak říká, předpovědi počasí se dá věřit víc než slibům jeho šéfa o výplatě.
Už jsem toho měla dost a rozhodla jsem se, že ho zlikviduju a byt prodám. Pak si rozdělíme peníze a každý půjdeme svou cestou.
Když jsem si to ale spočítal, zjistil jsem, že je to naprostý nesmysl. On by svůj podíl promrhal, zůstal by na ulici a zase by se na mě pověsil. Nebudu schopná zabouchnout před ním dveře, to vím.
Odtrhnu se od práce a šetření, nebudu mít další střechu nad hlavou, neseženu peníze ani na garsonku. Budu se vláčet z místa na místo, platit domácím a jednoho dne, stejně jako Robert, uvíznu na ulici.
Soud nás rozvede, ale zůstaneme spolu, dokud nás smrt nerozdělí – ani jako lidé sezdaní, ani jako jiní odloučení.
Budu platit účty a půjčky, uklízet, vařit, dělat drobné opravy.
Robert bude chodit v zablácených botách, házet ponožky, kam se mu zamane, dělat společnost, shromažďovat u nás nejrůznější nešťastníky. Není divu, že si domů přivede milenku.
Ať skáču, jak skáču, je to svobodný, rozvedený muž, tak proč by nežil se ženou?
Pokud jde o mě, nepotřebuju manžela, milence ani živého ďábla. Když se tak opiju, půjdu do postele s nadřízeným. Když nemohu mít dítě, nepotřebuji muže k ničemu.
Robert mi stačí a bude mě svlaţovat, dokud budu ţít.
