Ona — 12, on — 22, máma — 32. On se včera stal maminým manželem. Dnes jí to oznámili.
Holčička se zavřela ve svém pokoji a celý den odtamtud nevycházela. Volali ji, máma šla ke dveřím a nabízela, jestli nechtěla jít společně do kina, na kolotoče, do parku, na návštěvu. Ona odhodlaně mlčela. Ležela na své pohovce. Nejprve si poplakala, pak usnula. Poté se jen dívala do stropu a přemýšlela. Večer ji přepadl hlad, a tak sama vyšla ven.
Smiřovala se s tím pár let. Každé slovo mámy přijímala s odporem. Pohrdlivě sledovala je spolu. Reagovala drze, byla hrubá a plná nenávisti. Mladší sestra mámy se snažila s ní promluvit, ale neúspěšně. Přemýšlela o útěku z domova. A jednoho dne skutečně utekla. Až do noci seděla schoulená v sousedním domě na schodech vedoucích na půdu. Pak ji přemohl chlad a odešla k té samé mamině sestře.
Když pro ni máma přijela, holka už byla zahřátá a po večeři. Maminy ruce se jemně třásly a oči měla uplakané. Máma přijela pro ni sama.
Domů se vracely taxíkem. Viděla mamin profil. Máma vypadala unaveně. On byl ale krásný.
Tehdy poprvé zmizel na celý měsíc. Holka se na nic nevyptávala a máma jí nic neříkala. Doma to ale bylo jako dřív. Ona a máma. Dokonce se jejich vztahy začaly zlepšovat. A holka našla trochu klidu. Pak se však znovu objevil. Mamin mladý manžel. A holka se smířila s tím, že do jejich života vstoupil navždy.
Ona — 18, on — 28, máma — 38. Jednou mu přes stůl podávala nůž. Večeřeli. Záměrně zdržela ruku déle v jeho ruce a dívala se mu do očí. On také přímo do jejich očí. Máma zbledla a sklonila hlavu. Všichni jedli v tichosti.
Jednou, když máma nebyla doma, přistoupila k němu, opřela čelo o jeho záda a zadržela dech. On na okamžik ztuhnul, otočil se, jemně ji odstrčil, lehce zatřásl rameny a požádal ji, aby se nebláznila. Ona se zhroutila v hysterii. Proč?! Proč ji nechce?! Co našel na mámě, která je tak stará? Má vrásky, nevidí to? Proč jemu na ní záleží?!
On jí přinesl vodu, posadil ji do křesla, přikryl dekou. Odešel, prásknul za sebou dveřmi. Seděla tam, ztuhlá, a vděčně pochopila, že už musí odejít z domova. Byla odstrčena jako kotě. Pohrdána, ponížena a odstrčena.
On byl stále krásný. Snila o něm. Nevracel se domů. Máma nic neříkala. Obě chodily po domě jako stíny.
Vrátil se za pár dní. Máma nebyla doma, byla zase sama. Seděla u stolu v kuchyni, pila čaj a psala poznámky. On k ní přistoupil a srdce jí přestalo bít. Posadil se naproti, a zatímco jí hleděl do očí, unaveně řekl: Miluji tvou mámu. Přijmi to. Ne tebe, tvou mámu, a nevracejme se k tomu, abychom si nekazili nervy. Jsi přece dospělá dívka.
Nesklopil zrak, když mluvil.
Dospělá dcera strávila celou noc v posteli s prázdnou hlavou a suchýma očima. Ráno spatřila mámu a jejího manžela v kuchyni. Líbal ji. Zatmělo se jí v žaludku a stihla jen utéct na toaletu. Pak našla místo na koleji. Máma ji prosila, aby se vrátila. Po čase jí pomohla s penězi na byt.
Ona — 25, on — 35, máma — 45. Kuriózně, vztahy se téměř zlepšily. Navštěvovala je. Společně obědvali, povídali si a smáli se. Jednou jí maminina sestra řekla: “Díky bohu, že jsi dospěla.”
Máma byla šťastná, klidná, on byl stále krásný. Příliš krásný. Přistihla se, že všechny své nápadníky srovnává s ním. Tahle myšlenka se jí nelíbila. Pak ji zastihla nešťastná láska. Bezvýchodná. On byl ženatý a nemínil se rozvést. A ona ho milovala. Čekala ho před prací. Plakala. Nechtěla být “manželka na obědovou pauzu”. Vše probíhalo bolestně a trhaně. Vozil ji k moři. Dával jí dárky. Divil se, že je to nestačí. Proč to musí mít formu, s čelenkou na hlavě? Zubní kartáčky v hrnečku? Už to prožil. Dokonce i ta největší láska se stává nudnou, když lidé neustále řeší každodenní starosti.
Ona nesouhlasila. Stále jen kroutila hlavou. Pamatovala si, jak maminka líbala svého manžela v kuchyni. A jak utíkala na záchod, kde se jí zvedal žaludek z odporem. Nechápala, že život ve dvou může být jiný? Krásný. Poklidný. Skutečný.
Ten rok se zmítala silně. Domů chodila jen zřídka. Párkrát se s mámou setkala v kavárně, párkrát ji navštívila. Máma trochu zhubla, ale to bylo pochopitelné. Máma vždy pečlivě dbala o svůj vzhled. Měla stále krásného manžela a ona, dospělá a chápající, konečně pochopila svou mámu.
Ona — 28, on — 38, máma — 48. Naskytla se jí práce v jiném městě, a tak odešla. Hledala práci v novém prostředí, aby unikla předchozím těžkým vztahům, které jí sebraly téměř tři roky života.
V novém místě se usadila. Klidná. Dokonce navázala romantický vztah s kolegou. Nesezdaný a pohledný. Bylo na čase vstoupit do manželství, mít děti a rozhodnout se o svém životě.
Mamin manžel přijel ve služební cestě do jejího nového města. Šli společně na oběd. Cítila se lehce a bezstarostně. Podrobně mu vyprávěla o svém novém životě, vyptávala se na mámu. On odpovídal. Přesunula pohled na jeho ruce a silně, fyzicky pocítila touhu, aby ji objal…
On to pochopil. Mlčel. Vybíral slova. Obával se, že ji urazí. Přesto nakonec řekl: Miluje ji, tu malou hádavou dívenku, zná ji a cítí její bolest, křivdy, touhy. Vždy budou dobří přátelé a může se na jeho pomoc vždy spolehnout.
Bylo jim nepříjemně. Zasmála se: Co vlastně chce?
Pak jí zavolal a řekl, že máma onemocněla, čeká na ni. Okamžitě zavolala mámě, která měla unavený, ale odhodlaný hlas. Samozřejmě, můžeš přijet na víkend. Ne teď, dej si své věci do pořádku. Klidně příští víkend. Ráda tě uvidím, moc se mi stýskalo. A promiň mi, najednou se zeptala máma. Odpustila jsi mi? On se ti líbil, viděla jsem to a pochopila přesně. Litovala jsem stokrát, jak to dopadlo. Odpusť mi, nejméně ti jsem chtěla zranit…
Pak znovu zavolal a řekl, že máma je v nemocnici. A že musí přijet. Dva dny trvala její služební cesta, a tak dorazila. Dva dny nejsou dlouho, že? Přijeď, až bude v pořádku.
Přijela. K mámě se už nedostala včas. On stál na nemocniční chodbě, oči prázdné, krásný a jaksi cizí. Těžce na ni pohlédl. Otočil se k oknu.
Po pohřbu chodila jako přízrak po bytě. Přemísťovala věci, přemývala čisté nádobí, čaj už několikrát zalitý a odepřený, umývala okna.
On se také něčím zaměstnával. Chodil pozdě z práce. Nejedl. Tiše mířil do ložnice.
Jednou, když tam nebyl, nakoukla dovnitř. Bylo tam cítit mamin parfém a někdejší štěstí. Srdce ji zabolelo, když spatřila mamininy fotky na komodě, na stěně, na přikrývce… Rázně zavřela dveře.
Myslela na to, že nikdy o nich plně neporozuměla. A uvědomila si, že už to nikdy nepochopí…
