Olga celý den připravovala oslavu Silvestra: uklízela, vařila, prostírala slavnostní stůl. Je to její první Nový rok bez rodičů, ale s milovaným mužem. Už tři měsíce žije s Tolou u něj v bytě. Je o 15 let starší, byl ženatý, platí alimenty a občas rád popije… Ale když člověka milujete, tohle vám připadá nepodstatné. Čím ji okouzlil, nikdo nechápal: krasavec rozhodně nebyl – spíš by se dalo říct, že je škaredý, povahu měl mizernou, lakomý až hanba, a peněz nikdy nazbyt. A když náhodou má, tak jen pro sebe. Přesto se do něj Olina zamilovala. Celé tři měsíce doufala, že ocení, jak je hodná a pečlivá hospodyňka, a určitě ji bude chtít za ženu. Vždycky říkal: „Musíme spolu chvíli žít, ať vidím, jaká jsi ženská. Co když budeš jak ta moje bejvalka.“ Jaká byla jeho bejvalka, to Olina netušila – nikdy jí nic pořádně neřekl. Proto se snažila ze všech sil, byla vstřícná, nebrblala, když přišel opilý, vařila, prala, uklízela a jídlo kupovala za své (co kdyby si Tonda myslel, že je na peníze). I novoroční tabuli zaplatila sama. Dokonce mu k Vánocům koupila nový mobil. Zatímco Olina chystala slavnost, Tonda se také připravoval po svém – šel na tah s kamarády. Dorazil domů v náladě a oznámil, že na Silvestra přijdou jeho přátelé – parta, kterou Olina vůbec neznala. Stůl byl připravený, do půlnoci zbývala hodina. Olina měla zkaženou náladu, ale ovládla se, protože nechtěla být „jak ta bejvalka“. Půl hodiny před půlnocí se k nim na byt vřítila rozjařená společnost. Tonda zvesela všechny usadil ke stolu a mejdan pokračoval. Olinu nikomu nepředstavil, a tak byla neviditelná – bavili se jen mezi sebou, pili, vtipkovali. Když upozornila, že za dvě minuty je půlnoc a měla by se nalít sklenka sektu, jedna dáma se na ni podívala očima, jako by byla nečekaný host. „A kdo to je?“ pronesla přiopile. „To je moje spolunocležnice,“ zachechtal se Tonda a parta se smála s ním. Jedli jídlo, které Olina připravila, a ještě si z ní tropili legraci. O půlnoci se smáli její naivitě a chválili Tondu, jak dobře si pořídil – má doma „zadarmo kuchařku a uklízečku“. A Tonda se jí nezastal – naopak, řehtal se s ostatními. Cpal se Olininým jídlem a „otíral si o ni boty“. Olina potichu odešla z pokoje, sbalila si věci a šla zpátky k rodičům. Tak hrozný Silvestr nezažila. Máma jen poznamenala: „Já ti to říkala,“ táta si oddechl a Olině konečně spadly růžové brýle. O týden později, když Tondovi došly peníze, vlítnul za Olinou a povídá: „A proč jsi vůbec odešla? Ty ses urazila, nebo co?“ A když viděl, že se smířit nechce, začal útočit: „No to je dobrý – sama vegetíš u maminky s tatínkem a já mám v lednici akorát myš. Začínáš být taková jak ta moje ex!“ Z té drzosti Olina oněměla. Kolikrát si představovala, jak mu všechno od plic řekne, ale teď stála a nemohla najít slova. Jediné, co jí šlo na jazyk, bylo poslat ho do háje a prásknout dveřmi. Tak Olze od Nového roku začal nový život.

Celý den jsem tehdy trávila přípravami na oslavu Silvestra uklízela jsem, vařila a chystala slavnostní stůl. To byl můj první přelom roku, který jsem netrávila s rodiči, ale se svým milovaným člověkem.

Už třetí měsíc jsem žila s Oldřichem v jeho panelákovém bytě na okraji Brna. Byl o patnáct let starší než já, měl už za sebou jedno manželství a posílal alimenty své bývalé ženě. Občas si rád přihnul, to se musí přiznat Ale na tom nezáleží, když člověk miluje. Kdo by si pomyslel, že se zamiluji právě do něj? Ani trochu pohledný nebyl spíš naopak, člověk by řekl, že je spíš nepřitažlivý, s nepříjemnou povahou, hrozně lakomý a s věčným nedostatkem peněz. A když už měl nějaké koruny, utratil je výhradně za sebe. A přesto jsem právě do tohoto Oldy ztratila srdce.

Doufala jsem, že ocení, jak jsem v domácnosti šikovná a obětavá. Čekala jsem, že brzy zatouží vzít mě za ženu. Říkal přece: Musíme si spolu nejdřív zvyknout, uvidím, jaká jsi hospodyně. Nerad bych narazil zas jako s tou exmanželkou. Co přesně na ní bylo špatného, mi nikdy nevysvětlil mluvilo se o ní jen mlhavě. O to horlivěji jsem se snažila. Nekřičela jsem, když přišel domů opilý, vařila a uklízela jsem, prala mu, nákupy jsem platila ze svého (nerada bych, aby si myslel, že jsem vypočítavá). I slavnostní pohoštění na Silvestra jsem nachystala za své peníze. Ba dokonce i nový mobil jsem mu dala pod stromeček.

Když jsem večer chystala vše na oslavu, Olda také nezahálel po svém: popíjel s kamarády v hospodě. Domů dorazil notně připitý a oznámil, že pozval na Silvestra pár svých známých, které jsem nikdy neviděla. Vše bylo na stole, do půlnoci chyběla hodina. Byla jsem zklamaná, ale dusila to v sobě přece nejsem jako jeho bejvalka.

Půl hodiny před půlnocí se ke mně do bytu navalila hlučná a opilá parta mužů i žen. Olda hned pookřál, všechny usadil ke stolu a osmělil další pití. Nikomu mě nepředstavil a já byla pro všechny vzduch seděli, popíjeli, hlučně se smáli vtipům, kterým jsem nerozuměla a nikoho nezajímalo, že jsem součást té domácnosti. Když jsem upozornila, že do půlnoci zbývají dvě minuty a možná bychom mohli nalít šampaňské, podívali se na mě, jako bych byla vetřelec.

A kdo to je? zabručela rozjařená bruneta s tváří zmalovanou červenou rtěnkou.

To je moje postelová spolubydlící, zachechtal se Olda a všichni propukli v smích.

Jedli jídlo, co jsem připravila, a bavili se na můj účet. Když bily hodiny a ozval se cinkot sklenic, smáli se mojí naivitě a chválili Oldu, že si našel kuchařku a uklízečku zadarmo. Olda se mnou nedržel, spíš naopak bavil se jejich vtipy a dál jedl a pil, co jsem pracně obstarala.

Potichu jsem vyšla z pokoje, sbalila si věci a vydala se zpátky domů za rodiči. Tak otřesný Silvestr jsem nikdy nezažila. Maminka jen povzdechla: Vždyť jsem tě varovala, a taťka si znatelně oddychl. Vyplakala jsem se až do úlevy a konečně mi spadly růžové brýle z očí.

Za týden, když Oldovi došly peníze, objevil se u dveří a jakoby se nic nestalo, povídá:

A proč jsi vlastně odešla? To ses urazila, jo? Když viděl, že nehodlám přijmout žádné smíření, začal vyčítat: Jo takhle, můžeš se válet u maminky a tatínka a já mám doma prázdnou lednici! Začínáš být jak moje exmanželka!

To už jsem ani nebyla schopná slova. Tolikrát jsem si v hlavě připravovala, co mu povím, ale teď jsem jen zabouchla dveře a poslala ho slušně kamsi.

A tak s tím Silvestrem začal pro mě nový život.