Dnes jsem si zapsal, co se mi přihodilo. Stálo to za to.
Vypadni odsud, ty ošklivý starej chlape! křičeli za ním, když ho vyhazovali z hotelu. Teprve později zjistili, kdo doopravdy byl ale bylo už pozdě.
Mladá recepční, upravená a elegantní, překvapeně mrkala očima, když se dívala na šedesátiletého muže u přepážky. Měl obnošené šaty, které nepříjemně zapáchaly, ale usmál se přátelsky a požádal:
Slečno, mohl byste mi prosím zarezervovat apartmán?
Jeho modré oči se nápadně zaleskly jako by je Tereza už někde viděla. Nestihla však rozpoznat, odkud ten pohled zná. Podrážděně pokrčila rameny a natáhla se k tísňovému tlačítku.
Promiňte, ale takové klienty nepřijímáme, řekla chladně, s pohrdavě zdviženou bradou.
Takové jaké přesně? Máte nějaká zvláštní pravidla?
Muž vypadal uraženě. Ne jako bezdomovec, ale jeho vzhled řekněme, nebyl zrovna reprezentativní. Zapáchal něčím nepříjemným, jako by pod radiátor někdo před několika dny schoval sleď. A ještě si dovolil snít o apartmánu!
Tereza jen pohrdlivě odfrkla a prohlížela si ho s posměškem: na nejlevnější pokoj by mu stejně nedošlo.
Prosím, nezdržujte mě. Chci se osprchovat a odpočinout. Jsem unavený. Nemám čas na řeči.
Řekla jsem vám jasně tady vás nechceme. Najděte si jiný hotel. Navíc všechny pokoje jsou obsazené. Špinavej starej chlap, a ještě si chce dopřát apartmán dodala tiše pod vousy.
Josef Václavovič věděl jistě: vždycky tu zůstává jeden volný pokoj. Chtěl namítnout, ale už k němu přistoupili ochránci, hrubě mu zkřížili ruce a vyhodili ho na ulici. Pak se na sebe podívali a zachechtali se prý dědek chtěl zavzpomínat na mládí, ale přecenil své síly.
Dědo, ani na obyčejnej pokoj bys neměl. Vypadni odsud, než ti přepočítáme kosti!
Josef byl zděšený jejich drzostí. Dědek?! Vždyť mu je teprve šedes! Kdyby ne ta prokletá rybaření, ukázal by jim, kdo je tady dědek! Chtěl je potrestat, ale na konflikt neměl sílu. Pouštět se do rvačky znamenalo riskovat policejní zásah, a to si nemohl dovolit. Musel se ovládnout a v duchu si slíbil: až se jednou stane majitelem hotelu, tyhle ochránky vyhodí hned.
Pokus o návrat skončil neúspěchem znovu ho vyhodili a pohrozili policií. Proklínaje osud došel Josef k lavičce v parku. Jak se to mohlo stát? Chtěl si jen odpočinout u rybaření, ale všechno dopadlo jinak. Ryby slabě braly jen drobnosti, které pouštěl zpět do vody. Pak začalo pršet, a když se vracel, uklouzl u tůně a ocitl se ve vodě po kolena. S námahou se vyhrabal ven, ale teď měl celé oblečení v bahně a klíče beznadějně zmizely.
Dcera, jako naschvál, odjela na služební cestu, takže domů by ho nikdo nepustil. Josef přijel za Markétou na návštěvu, chtěl jí udělat překvapení, ale ukázalo se, že právě odjíždí. Kdyby to věděl, přijel by později. Vzal si přece volno, aby s ní mohl strávit čas a podíval se, jak žije.
Tati, promiň, že tě tu nechávám samotného. Pokusím se vrátit co nejdřív, ale ty se netrap, ano? Markéta ho objala a políbila na tvář.
A proč bych se trápil? Půjdu si zarybařit. Proč jinak bych sem přijel? zasmál se.
A já myslela, že jsi přijel jen tak, abys mě viděl, nafoukla se Markéta, ale hned se usmála věděla, že táta žertuje.
Když se chystal k řece, nekontroloval nabití telefonu. A nenapadlo ho, že se ocitne v takové situaci. Chtěl počkat v hotelu, než se dcera vrátí. Ale teď ho ani nepustili dovnitř. Přitom se mu to nikdy předtím nestalo. Co je to za pravidlo soudit hosta podle vzhledu? Není opilý, není bezdomovec prostě po rybaření. Ano, nevypadá úplně nejlíp a trochu smrdí po rybách, ale to je důvod být hrubý?
Díval se na vybitý telefon a vrtěl hlavou. Ve městě neměl žádné přátele ani příbuzné. Zavolat záchranku taky nešlo: dům byl na dceři. Telefon mlčel jako hrob.
A co teď, dědo? usmál se sám na sebe. Tak ho ještě nikdy nikdo nenazval. Dědek? Vždyť je v nejlepších letech! Jeho zaměstnanci by zkoprněli, kdyby to slyšeli.
Neznámá žena, která si vedle něj sedla, ho vyvedla z myšlenek. Bylo jí kolem padesáti, měla vlídný a upravený vzhled. Podala mu teplé koláče. Josef je vděčně přijal a ucítil, jak mu hlad svírá žaludek.
Vidím, že tu sedíte celý den. Co se stalo?
Josef jí vyprávěl o rybaření, dešti, ztracených klíčích a zavřených dveřích hotelu.
Asi je už nenajdu, vzdychl si. Spadly nejspíš do vody. A nikdy by mě nenapadlo, že skončím v takové situaci. Všechno jen proto, že lidé soudí podle vzhledu.
Žena přikývla. Pracovala v pekárně nedaleko a už delší dobu si všímala, jak Josef osaměle sedí na lavičce.
Hned jsem poznala, že nejste nějaký opilec, usmála se. Vůbec tak nepůsobíte.
Chraň Bůh, pousmál se Josef. Zdraví je třeba chránit, zvlášť v mém věku. Ale dnes mě nazvali starým a vyhodili z hotelu. Promiňte, Aleno Jiříčko, můžete mi půjčit telefon? Potřebuju najít, kde přenocovat. Nechci volat dceři je už pozdě a nechci ji rušit.
Pokud chcete, můžete zůstat u mě. Vidím, že jste slušný člověk, jen jste se ocitl v nepříjemné situaci. Mám malý dům, ale pokoj pro vás najdu. Omyjete se, odpočinete, a ráno už můžete v klidu zavolat dceři
