Milan a Kateřina byli manželé už dva roky. Velmi se milovali, ale mezi nimi často vznikalo napětí kvůli vztahu dívky s tchyní.
Kateřina byla milá a dobrosrdečná. Vždy se snažila vyhovět okolí, zvláště novým příbuzným.
Navzdory všem jejím snahám však Kateřina cítila chlad a odtažitost ze strany Miluše Novotné.
Tchyně nikdy neřekla nic zlého přímo do očí, ale její pohledy, intonace a drobné narážky ji přiměly cítit se jako nevítaný host.
Pokaždé, když se vrátila od Miluše domů, Kateřina byla velmi rozrušená.
– Milane, cítím, že mě tvoje maminka nemá ráda, – říkala dívka znepokojeně svému muži.
V těch chvílích Milan povzdechl a odložil knihu, kterou četl:
– Co si zase vymýšlíš? Máma tě respektuje, je jen trochu odměřená. Víš přece, jak pro ni bylo těžké vychovávat nás po smrti otce.
– Chápu, že měla těžké období, ale proč mám pocit, že mě za zády neustále kritizuje?
– To jsou tvoje představy, Káťo…
– Ne! Říkala jsem ti přece, jak jsem slyšela Miluši mluvit s tvojí babičkou. Říkala, že jsem nešikovná a že jí nesympatizuji, – připomněla mu Kateřina.
– Přesně nevíš, o kom byla řeč. Raději si povězme něco příjemného. Co kdybychom zítra šli do kina na nějakou skvělou novinku? – změnil téma Milan.
Kateřina ale nemohla tak jednoduše zamést své pochybnosti pod koberec. Věděla, že tchyně nemá její rodinu ráda, ačkoli to nikdy otevřeně nevyjádřila.
Po dalším návštěvě u manželových rodičů se Kateřina rozhodla rozptýlit své obavy.
Při další návštěvě u tchyně se rozhodla vzít s sebou diktafon.
Kateřina se nenápadně vplížila do kuchyně a schovala malý diktafon mezi kuchyňské utěrky, který si před časem pořídila kvůli přednáškám na univerzitě.
Snažila se chovat normálně a pomáhala Miluši připravovat večeři.
Po návratu domů si šla Kateřina mlčky lehnout, aniž by Milanovi pověděla o svém plánu.
Druhý den se vydala k tchyni pod záminkou pomoci s domácími pracemi, ačkoli si vlastně chtěla vyzvednout diktafon.
Našla jej na místě, kde ho nechala. Celá rozechvělá ho vzala domů.
Večer, když se Milan vrátil z práce, přistoupila k němu s tajemným výrazem:
– Milane, pojďme si něco poslechnout, – řekla, držíc diktafon.
– Co to je? – zeptal se překvapeně, odkládaje kabát. – To je diktafon? Co na něm je?
– Prosím, jen poslouchej, – naléhala Kateřina a zapnula nahrávání.
Zpočátku byly slyšet běžné zvuky z kuchyně: tekoucí voda, činnost nádobí, řeči o počasí.
Poté zazněl podrážděný hlas Miluše. Bylo jasné, že někomu volala.
Jakmile se jí ozvali, její hlas se stal mnohem hlasitějším a ostřejším.
– Nemohu se uklidnit. Kde měl můj syn oči, když si ji bral za ženu? Je úplně neschopná vařit! – rozčilovala se. – A odkud vlastně přišla? V jejich rodině ani neumí zapnout varnou konvici! Podle tchýně je to vidět, že je stejná hospodyňka jako její dcera. Všichni tam jsou stejní…
Následovaly další urážlivé poznámky na vzhled Kateřiny, její chování a rodinu.
Potom se Miluše zdvořile rozloučila se svým protějškem a zapnula televizi.
Kateřina vypnula záznam a podívala se na Milana s nadějí a strachem zároveň.
– Teď vidíš, že jsem měla pravdu? – zeptala se, sotva zadržujíc slzy.
Milan mlčel, zmateně sklopený zrak. Cítil se nepohodlně a bezradně.
Na jednu stranu chápal, že se jeho matka chovala nepřijatelně, ale na druhou stranu pro něj bylo těžké přijmout, že Kateřina tajně odposlouchávala matčiny rozhovory.
– Máma vždy říkala věci na rovinu, – nakonec pověděl a podíval se na manželku. – Možná to řekla jen v afektu…
– V afektu?! – vyhrkla Kateřina, cítíc se zrazená. – V afektu, že uráží mou rodinu a mě?! Takové omluvení máš pro ni?
– Možná je prostě nervózní… Zkusme si s ní promluvit klidně, vysvětlit…
– Ne, Milane! Už nechci snášet tyto urážky! Pokud mě nedokážeš chránit, musíme přehodnotit náš vztah! – řekla Kateřina a vyběhla z pokoje, nechávaje manžela o samotě s těžkými myšlenkami.
Milan věděl, že situace vyžaduje okamžité řešení, ale nevěděl, jak je správně jednat.
Později večer, když emoce trochu opadly, rozhodl se Milan zavolat matce.
Vysvětlil Miluši situaci a požádal ji, aby se Kateřině omluvila za své nelichotivé poznámky.
– Mami, takhle to nejde… To už je trochu přehnané…
– Ona mě odposlouchávala? Nahrála si můj rozhovor na diktafon? Kdo jí to dovolil?! Kde to vůbec jsme? – spustila žena. – A ty chceš, abych se jí potom omluvila? To ona by měla padnout na kolena a prosit za odpuštění!
– Mami, prosím, stop! – ostře ji přerušil Milan. – Uvědomuješ si vůbec, co říkáš?!
– Velmi dobře tě slyším! A nechci tu Kateřinu ani vidět ve svém domě! Slyšíš to? Slyšíš? – rozplakala se Miluše. – A ty, místo abys chránil matku, stojíš na její straně! Já zítra půjdu na univerzitu a postarám se, aby tu hadici vyhodili!
– Neopovažuj se! – vykřikl do telefonu Milan, chápaje, že matka zašla příliš daleko.
– Neříkej mi co mám dělat! – zasyčela Miluše a zavěsila.
Milan se pokusil matce znovu dovolat, ale neměl úspěch.
Aby zabránil možnému konfliktu, jel za ní, aby si s ní promluvil a přesvědčil ji nic nepodnikat a nepohoršovat Kateřinu.
Miluše ale Milanovi dveře neotevřela, předem vědoma, o čem by byla řeč.
Když se žena uklidnila, rozhodla se nikam nechodit, ale spíše svou snachu nepouštět do svého domu a proti ní poštvat syna.
Milan rychle pochopil její plán, a proto začal rodiče navštěvovat pouze zřídka.
