„No tak, zase se tu mračíš!“ zavrčela Věra Marie Nováková. „Ani slovo díku! Umíš jen dělat nasupené ksichty!“
Lucie se zadívala na tchyni a sotva potlačila vztek. Už ji unavovalo, jak Kájova matka neustále cpala svou „pomoc“ do jejich společného života.
Dnes například přitáhla do bytu kočku, ačkoli ji o to nikdo nežádal. Před pár dny se k nim od nových sousedů zatoulali švábi. Noví nájemníci v dlouho opuštěném bytě prováděli úklid a rozhodli se vyhubit nezvané hosty. Jenže insekticid omylem zasáhl i byt Lucie a Jakuba, jak Kája mimoděk prozradil matce. Ale co s tím měla společného kočka?
„Švábi nejsou myši, k čemu nám je mourek?“
„Jak to k čemu? Všichni přece vědí, že kočky loví šváby!“ prohlásila tchyně sebejistě.
„Celý život jsem měla kočky a nikdy jsem neviděla, aby žraly šváby!“ odsekla snacha a zavrtěla hlavou. „Ale to není hlavní. Zapomněla jste, že Kája je alergický na srst!“
„Chvíli to vydrží, když jde o tak důležitou věc!“
„Ne, paní Nováková. Tuhle kočku odnesi zpátky, odkud jste ji vzala. Kdybychom chtěli mazlíčka, pořídili bychom se ho sami!“ usekla Lucie.
„To nerozhoduješ ty! Až přijde Kája z práce, on nás rozsoudí.“
Za půl hodiny se manžel vrátil domů. Celou dobu tchyně pobíhala s mourem po bytě a hledala šváby, ačkoli Lucie je včera všechny vyhubila a pro jistotu nastražila pasti.
Věra žádného švába nenašla, ale přesvědčovala sebe i snachu, že se jen schovali a v noci jistě vylezou. Tehdy se Míša ukáže jako užitečný. Už mu i vymyslela jméno…
Kája nového obyvatele nejprve nezaregistroval. Sundal bundu a zamířil do koupelny umýt si ruce, když náhle šlápnul bosou nohou do něčeho mokrého.
„Luci, něco jsi vylila v koupelně?“ zavolal, pouštěl si vodu.
Manželka k němu přiběhla. Při pohledu na louži okamžitě pochopila, kdo ji vytvořil.
„Ne, to tvoje máma se tady počůrala!“
„Cože?“ zasmál se. „Vždyť záchod je vedle!“
„To je její nový způsob, jak nám znepříjemnit život!“ postěžovala si.
„Co se tentokrát stalo?“
„To ti poví sama, počkej. Raději ty ponožky sundej a spal!“
„Spálit?“
Kája nechápavě pokrčil rameny. Umyv si ruce, stáhl jednu ponožku a přičichl. Vůně byla povědomá, ale tohle… Fuj!
Hodil hadr na louži, znovu si umyl ruce, poté nohy mýdlem a odešel do kuchyně. Jeho matka seděla na židli a hladila za uchem šedého kocoura s nasupeným výrazem.
„Mami?“
„Synku, hned ti vše vysvětlím! Pamatuješ, jak jsi mluvil o švábech? Míša je všechny pochytá! Zaručuji se!“
Kája poslouchal matku, mrkající překvapením, když náhle hlasitě kýchl, pak znovu a znovu.
„No vidíš, zatímco váš Míša bude lovit šváby, váš syn umře na alergii!“ utrousila jedovatě Lucie. „Nedrželi jsme zvířata jen tak pro legraci!“
„Chvíli to vydrží!“ rozhořčila se tchyně.
Kája kýchl ještě třikrát, než to vzdal.
„Mami, odnes tu kočku! Hned!“
„Kájí, a co švábi?“
„Odnes ji, říkám! Rychle!“
Věra nevrle zašklebila a zamířila ke dveřím. Vyhodila kocoura na chodbu a vrátila se.
„Tak si pak nestěžujte, až budete mít švábů víc než prachu!“
„My žádný prach nemáme!“ poznamenala Lucie.
„Raději mlč! Stejně si mé pomoci nevážíš!“ urazila se tchyně.
„A kde jste tu kočku vzala? Je vidět, že je domácí!“
„Inu, seděla u popelnice!“ odsekla Věra. „Jen jsem si ji půjčila…“
Lucie nic neřekla, i když vnitřně vřela. Přesně to odpovídalo tchynině povaze. Sebrat cizího kocoura a vtáhnout ho do synova bytu. Podivínka, ne-li přímo pomatená.
„Mami, nemohla bys už s tou pomocí přestat?“ zeptal se Kája.
Lucie si už několikrát stěžovala na jeho matku. Ta měla talent vyvádět lidi z míry. Nedávno odjeli na víkend na chatu a tchyně přišla „na návštěvu“, rozhodla se rozmrazit a umýt lednici. Prý snacha to nedělá, tak aspoň někdo musí. Jen zapomněla, že mají lednici s funkcí No Frost.
Prostě ji odpojila a šla koukat na televizi. Vyskladnila všechny přihrádky, aby rychleji roztála.
Koukala na seriál, pak na chvíli usnula. Probudil ji telefonát manžela, který si přál k večeři smažené řízky. No, usoudila, že lednice počká. Utekla domů, připravila mu jídlo a tak se unavila, že se k synovi vrátila až druhý den.
Kája s Lucií se vrátili o několik hodin dříve. Tchyně nestihla dokončit své dílo. Navíc ji ráno rozbolela hlava. Vešli do bytu a ucítili zápach zkažených potravin.
Nejbolestivější bylo, že Lucčina matka nedávno přivezla dva kila nakládaného hermelínu z Moravy. To se nedá sníst naráz, tak ho uložili do mrazáku. Lepší než aby se zkazil. Svatava Pavla dokonce ujistila, že v mrazu vydrží cokoli.
Lucie pocházela z Vysočiny. Rodiče tam stále žili, tak často vozí regionální speciality. A díky Věře přišli o hermelín, tři uzené pstruhy a šest mražených kaprů. Škoda každé koruny!
Lucie málem brečela, když si uvědomila, že tchyně jim přináší jen ztráty. Její matka se tak snažila, vozila dárky, a pak tohle!
Samozřejmě, Věra Marie našla tisíc výmluv. Ani se neomluvila. Po této příhodě Kája bez dovolení vzal zpět klíče od bytu, ale to tchyni nezastavilo.
Teď „pomáhala“ otevřeně. Jednou koupila v akci v Albertu zavináče. Kája je miloval, skoro celou sklenici snědl. Lucie nezkontrolovala datum spotřeby – prošlé. Doufali, že to přežijí, ale projelo to. Doslova. Kája tři dny ležel s horečkami, museli volat záchranku.
Před pár týdny tchyně poprosila, zda se u nich může vykoupat. Měli vypnutou teplou vodu a chtěla se pořádně umýt. Kája nedávno instaloval bojler. Samozřejmě ji pustili. Kdo tušil, že si přinese vlastní žíravý čistič na vanu?
Zamkla se a rozhodla se vanu před koupelí vydrhnout. Neuvědomila si, že něco pokazila. Pak to nechtěla přiznat. Tvrdila, že za nic nemůže, ale Lucie okamžitě poznala, kdo jim poškodil akrylovou vanu.
„Proč jste na ni sahaly?“ rozhořčila se snacha. „Umyli jsme ji před vaším příchodem!“
„Inu, znám tvé uklízení! Jen rozhazuješ špínu!“
Kája byl také zklamaný, ale nutit matku koupit novou vanu? Žili tedy s poškrábanou vanou, čekali na výplatu. Teď ještě švábi a kočka. Lucii už to přerůstalo přes hlavu.
„Paní Nováková, nemohla byste nám už přestat pomáhat?“ zeptala se vážně. „S Kájou jsme dospělí. Sami víme, co dělat!“
„No vidíš! Mám nevděčnou snachu! Měla bys mi dělat poklony! A ty se jen šklebíš!“
„Za co? Za hermelín spláchnutý do záchodu? Za zničenou vanu? Za zavináče, co málem zabily Káju? A to není vše! Stačilo by?“
„Tak už k vám nebudu chodit!“ urazila se tchyně.
„Vlastně, to není špatný nápad. Raději přijdeme my k vám.“
„Ano, mami, to se mi líbí!“
„I ty proti mě?“ zírala Věra na syna. „Od tebe bych to nečekala! Už mě tu neuvidíte!“
Tchyně vstala a cupitala do předsíně. V duchu doufala, že ji zadrží, možná se i omluví, ale nikdo ji nedoprovodil.
Když za ní zapadly dveře, manželé si oddechli. Kája celý večer kýchal, našli další louži pod postelí, Lucie musela uklízet chlupy, ale tchyně se na ně urazila. Ať si. Hlavně když zůstane ve svém…
