Moje tchyně a šetrnost jsou jedno a totéž. Myslí si, že nemá smysl kupovat cokoli pro novorozence, když ostatní členové rodiny mají velké děti a mohou jim oblečení darovat. Myslím, že tušíte, jak vypadají věci z desáté ruky. Proto nepotřebuji žádné harampádí.
Ze začátku jsme bydleli v pronajatém bytě a tchyně nám nepřekážela. Ale pak jsme si koupili vlastní byt a tchyně si vzala na starost naši rekonstrukci. Řekla, že dlaždice položí jeden kamarád, elektriku udělá druhý – nemusíte si nikoho najímat.
Kvalita těchto “odborníků” je příšerná, takže takové pracovníky nepotřebuji. Už jsem viděla, jak taková rekonstrukce vypadá u tchyně. Chodí a klopýtá po nerovné podlaze. Když jsem to odmítla, tchyně mě nazvala kuplířkou a obvinila mě z plýtvání penězi.
Když jsme chtěli vyměnit nábytek, začalo druhé dějství představení. Tchyně začala obvolávat všechny příbuzné a shánět staré pohovky, kredence a koberce. Když slyšela odmítnutí, řekla, že s tímto přístupem to s námi půjde rychle z kopce.
Manžel byl na mé straně. Vydělávali jsme dost na to, abychom mohli řádně vybavit náš domov. Všechno jsme si dělali po svém, bez ohledu na to, jak byla rozhořčená.
Chci hned říct, že nejsem rypák. Sestra mi často dává své oblečení, ale je kvalitní a v dobrém stavu. A brát si cokoli, dokud neutrácím peníze, nechci. Raději koupím pár kvalitních věcí pro miminko, ale budou pohodlné a krásné.
– Proč utrácíte peníze? Máme v rodině tolik dětí – bědovala tchyně.
Věděla jsem, že spousta oblečení jde z ruky do ruky už podesáté. Když jsem je viděla , uvědomila jsem si, že bych s nimi mohla nanejvýš umýt podlahu. Všechno bylo ve skvrnách, záplatách, dírách, bez knoflíků a zapínání.
Jiná příbuzná nám přinesla postýlku od své sestřenice. Neměla ani bočnice – nechala ji opravit manželem. Tuhle rodinnou památku jsme prostě odvezli na venkov a koupili normální kolébku.
– Podívejte se na ty bohaté lidi! To ty teď tak lehce utrácíš peníze, a až budeš na rodičovské, tak se uklidníš. Pak uvidíš, že jsi mě měla poslechnout, a ne ohrnovat nos – tchyně se uklidnit nemohla.
Je mi jedno, jestli je uražená nebo ne, protože já mám právo starat se o blaho svého dítěte. I kdybychom měli finanční problémy, moji rodiče mě neopustí. Bez těchto darů nezemřeme….
