Každopádně kamarádka mé ženy Anna, které se podařilo našetřit nějaké peníze a zapsat se do kurzu autoškoly, se rozhodla, že si bez otálení koupí auto. Nový Fiat Punto. No, auto bylo “umyté”, jak se patří, všechno v pořádku.
Ale o týden později postihla Fiat katastrofa. Anna mi zavolala, že auto nabourala. A podle jejích slov se úplně rozbilo. Když jsem se zeptal, jak se to stalo, Anna mě odpovědí jednoduše zabila: “Utrhlo to i kryt podvozku! Samozřejmě nejsem odborník na opravy aut, ale něco jsem pochopil. V životě jsem o takové “ochraně podvozku” neslyšel.
No, nelezl jsem do bláta a netvrdil, že takový detail vlastně neexistuje. Ale vzbudilo to ve mně zvědavost. Říkám si, že se musím jít podívat na kamarádovo auto, abych posoudil poškození. Když jsem zastavil před Anniným domem, uviděl jsem “Pugovku” (tak Anna svému autu říkala) – vypadala ještě nověji než v den, kdy ji koupila. A to ještě nebyl konec překvapení.
Když mi Anna řekla, že jí upadl “kryt podvozku”, uplakaná blondýnka otevřela kufr a ukázala mi jeho obsah….. Byla tam kanalizační šachta…. Když jsem se zeptal na podrobnosti toho, co se stalo, začala mi kamarádka mé ženy vyprávět: “Každopádně jsem jel autem, když vtom ‘Bum’. Myslím, že jsem musel narazit na nějakou bouli. Zpomalil jsem. Vystoupil jsem z auta a vidím, že vedle ‘pugétu’ leží ‘náhradní díl’.
Muži zastavili, podívali se na to a řekli mi, že je to “kryt podvozku”. Říkali, že je to jeden z nejdůležitějších dílů na autě a že bez něj je jízda velmi nebezpečná. Poradili mi, abych jel rychlostí 40 kilometrů za hodinu, v pravém pruhu a s výstražnými světly.
Během celého vyprávění Anna vzlykala a já jsem jen stěží zadržoval smích. Ale ani tím to neskončilo.
Když přijela do autoservisu a vyprávěla svůj příběh zaměstnanci, potvrdil, že bez “ochrany podvozku” se nedá nic dělat. Ale opravářský ‘čudlík’ nepřijal, když jí vysvětlil, že dočasně nepřivážejí….. POZNÁMKA: “nechali AA245/13″155674/546388/Ais samořezné šrouby” (automechanik dokonce napsal jejich název na papírek, aby Anna nezapomněla, co přesně má koupit). V obchodě s autodíly se prodavač, stejně jako ten předchozí, zdál mít dobrý smysl pro humor.
Když mu Anna ukázala papírek s názvem šroubků, po chvíli přemýšlení řekl, že tyto nejsou na skladě, musí se objednat a dorazí až příští měsíc. A pak že ne, že je dodají. Takže s autem nemůžu jezdit.
To je ono, ta záclona! Nemohla jsem si pomoct, smála jsem se tak, že jsem myslela, že dostanu střevní výron! Nemohla jsem si pomoct! Za což mě jeho žena nazvala “blbcem”! Zřejmě mě k tomu přiměla ženská solidarita.
