Nedávno jsem potkal dívku, která byla na první pohled prostě krásná. Často jsme spolu chodili na procházky, jezdili za město , chodili do kaváren a do kina. Ale to mi nestačilo. Chtěl jsem se s přítelkyní vídat pořád, nejen na rande. A tak jsem ji, aniž bych ztrácel čas, požádal o ruku. Jaký má smysl otálet? Máme se rádi, je nám spolu dobře. Žijeme spolu, poznáváme se ještě lépe. Vzali jsme se.
Ale mé matce se Sophie hned nelíbila. Řekla to mé přítelkyni do očí. Sophie odmítla žít s mou matkou. I když jsem chtěl, abychom žili všichni společně. Měli jsme dvoupokojový byt: jeden pokoj by byl pro nás a druhý pro mou matku. Ale Sophie o tom nechtěla ani slyšet. Trvala na tom, že budu bydlet s ní na ubytovně. Když jsme se vzali, začali jsme bydlet v manželčině ubytovně, přesně jak chtěla.
Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych někdy žil na koleji a v takových podmínkách. Především se mi velmi nelíbily společné koupelny a toalety. Ze začátku jsem se za všechno styděl, nemohl jsem se tam ani umýt. A ti švábi? Ti lezou všude. Jak se tam dá vůbec žít? Sophie tomu nevěnuje pozornost. Říkala, že ještě nikoho nesežrali a že mi nic neudělají, a já dělám z ničeho vědu. Není možné je odstranit, všude je špína. Ve vedlejší místnosti bydlí muž a žena, kteří se neustále hádají.
Na druhé straně je rodina s malou holčičkou, která pořád pláče a křičí. Nedá spát nejen rodičům, ale ani nám. A nedávno jsem měl konflikt se sousedem. V noci to přehnal s pitím a začal se rvát, tak jsem se ho rozhodl uklidnit. Od té doby se mi soused snaží všemožně ublížit a zatáhnout mě do konfliktu. Já u toho vůbec nechci být. Už jsem Sophii nabídl, že si pronajmu byt.
Ale ona s tím nesouhlasí. Říká, že je zvyklá tu bydlet a je spokojená. Kdybychom bydleli ve vlastním bytě, tak ano. Ale pronájem je velmi drahý. Ukazuje se, že bych musel platit celý svůj plat za nájem. Matka mi navrhla, abych bydlel zase s ní. Slíbila, že se do našeho vztahu nebude plést. Ale Sophie nechce o stěhování ani slyšet.
Nedávno začala mluvit o dětech. Myslí si, že dítě naši rodinu posílí. Já samozřejmě souhlasím s tím, abych měl dítě, a sním o tom, že se stanu otcem. Ale jakmile pomyslím na to, v jakých podmínkách bude dítě žít, už nic nechci. Neustálé hádky mezi sousedy, křik…. Někdy přemýšlím o rozvodu. A není to proto, že bych svou ženu nemiloval, ale proto, že ty podmínky nejsou vhodné pro život.
Chci, aby moje budoucí dítě vyrůstalo v dobrých podmínkách. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Už teď mám nervy na pochodu. Sophie nechce dělat kompromisy.
