Můj soused má ve zvyku parkovat své auto v blízkosti našeho dvora, čímž blokuje naše vrata a branku. Snažila jsem se mu domluvit, ale nepomohlo to. Nechtěla jsem dělat skandál – sama jezdím s dětmi na venkov, manžel pracuje na směny a soused má známosti, nechtěla jsem riskovat.
Rozhodla jsem se jednat netradičně. Jakmile soused zaparkoval u našich vrat, vyšla jsem ven a začala krmit ptáky u jeho auta. Holubů je tam spousta, místní je pravidelně krmí. Po jídle ptáci neváhali vyprázdnit své žaludky na sousedův džíp.
Když si majitel auta všiml mého chování, začal nadávat a poradil mi, abych ptáky krmil na jeho pozemku. Připomněl jsem mu, že plocha za dvorem je společná.
Ptáci nebyli zrovna nejpřátelštějšími spoluviníky – po jídle často odlétli dřív, než stačili sousedovo auto ušpinit.
Naše nepřátelství se sousedem skončilo, manžel to vyřešil. Vyprávěla jsem mu o té nepříjemnosti skoro s pláčem, protože jsme dlouho šetřili na dům na venkově a pečlivě vybírali místo, ale se sousedy to nevyšlo. Manžel říkal, že všechno se dá napravit, i bez toho, aby to přilákalo ptáky.
O víkendu jsme vyrazili celá rodina do přírody a cestou jsme uviděli sousedovo auto na obvyklém místě – u našich vrat. Napadlo mě, že si manžel půjde s vetřelcem promluvit, a upozornila jsem ho, že kvůli mému dovádění s ptáky by soused nemusel mít náladu na klidné rozhovory.
Manžel neztrácel čas přesvědčováním souseda, že se mýlí, a jednoduše zavolal policii. Seděli jsme v autě a soused si nás všiml a vešel do domu v očekávání, že teď k němu přistoupím a začnu ho přesvědčovat, aby přeparkoval džíp a my se mohli dostat na jeho dvůr.
Policie přijela poměrně rychle a sousedovi napařila pokutu. Ukázalo se, že pokud auto blokuje provoz chodců nebo průjezd jiných aut, včetně vjezdu a výjezdu, jedná se o závažný přestupek.
Sousedovo auto se k naší brance už nikdy nepřiblížilo a já jen lituji, že jsem se zákonem neřídil už dřív, jen jsem doufal v pochopení, a pak přišel s nápadem ptáka…..
