Moje matka mě vychovávala sama. Vždycky říkala, že jsem její jediná opora a síla.
Když otec matku zradil, rozhodla se zůstat sama a veškerou svou pozornost věnovala mé výchově.
Dala mi všechno, platila mi studia a tvrdě pracovala. A já jsem vyrostl, získal vzdělání, našel si práci s dobrým platem. V práci jsem se seznámil s dívkou jménem Maria. Po nějaké době jsme spolu začali chodit. Maria pochází z vesnice, je to velmi milá a hodná dívka.
Ale mé matce se Maria z nějakého důvodu nelíbila. Stejné to bylo i s ostatními dívkami, se kterými jsem ji seznámil. Vždycky se na nich snažila najít nějakou chybu: dívka byla příliš mladá, neupřímná, špatně vypadala nebo něco jiného. Pokaždé jsem poslechl matčiny rady, ale tentokrát jsem se rozhodl, že s Marií budu, ať se děje, co se děje.
Po nějaké době mi Maria řekla, že je těhotná. Tehdy jsem ji požádal o ruku.
Neměli jsme vlastní byt, a tak jsem se rozhodl, že budeme s Marií bydlet u mé matky. Tehdy začalo to nejhorší – moje matka začala Marii obviňovat, že dítě, které nosí pod srdcem, není moje. Chtěla prý jen zůstat ve městě, jako většina dívek z vesnice.
Začali jsme bydlet u mé matky. Matce nezbývalo nic jiného než se s tím smířit. Pokaždé se snažila vyprovokovat mou ženu ke konfliktu, ale nepodařilo se jí to. Ukázalo se, že Maria je velmi chytrá. Všechno dělala tak, že se nebylo na co upnout.
Narodila se nám dcera. A pak mi máma dala … Řekla, že musím udělat test otcovství. Matčiny domněnky mi byly velmi nepříjemné, a tak jsem se rozhodla dokázat jí opak. Test prokázal, že otcem jsem já. Matce to však nestačilo.
Ujistila mě, že nemá v úmyslu mou ženu přihlásit do svého bytu. Když viděla mou reakci, nezůstala jen u toho, ale řekla něco, z čeho mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Navrhla mi, abych se se svou ženou rozvedl, vzal si její dceru a abychom žili společně: já, dcera a moje matka.
Ani jsem jí nic neodpověděl. Vzal jsem si manželku a nastěhovali jsme se každý zvlášť. Od té doby jsem s matkou nemluvil, protože mě její slova opravdu vyděsila.
