Nedávno se moje dcera rozvedla a přestěhovala se k nám s malým dítětem. Máme malý byt, kde teď bydlíme s manželem. Myslela jsem si, že během její rodičovské dovolené by mohla na čas bydlet s dítětem u mé maminky, ale teď to není možné, protože máma se ve věku 68 let vdala a bydlí se svým manželem.
Když mi máma zavolala a oznámila, že se vdává, myslela jsem, že si dělá legraci, protože jí je 68 let. Bohužel to byla pravda. Máma dlouho žila sama, její muž zemřel před 20 lety. Bylo mi 35 let, když jsem odešla z domova. Žiji s manželem a dětmi ve městě, maminku navštěvuji několikrát do měsíce a o svátcích.
Díky bohu se máma cítí dobře a zvládá domácnost sama. My s manželem přijíždíme, když je potřeba plít zahradu nebo připravit dříví na zimu, jinak si máma poradí sama.
A teď se rozhodla přivést si domů manžela. Je to z její strany zrada! Neměla by nám to dělat. Maminky ženich je její vrstevník, starý známý, se kterým byla v mládí pár, před pár lety se opět začali vídat. Začátkem července měli svatbu na městské radnici a malé posezení v restauraci jen pro blízké.
My s manželem a dětmi jsme na svatbu nešli, podle mě je to ostuda! Proč to vůbec mámě bylo? Mohli žít i bez toho. Jsem zásadně proti tomu manželství a stále se s tím nemůžu smířit. Máma má velký dům, kde teď bydlí společně.
Ženich maminky nemá žádný majetek, jen tři děti a spoustu vnoučat. Proč to udělala? Jak nám to mohla udělat. Teď, když jsou oficiálně manželé, mámin manžel se může klidně ucházet o náš dědictví. Máme malý byt, kde teď bydlíme s manželem.
Nedávno se moje dcera rozvedla a přestěhovala se k nám s malým dítětem. Teď jí pomáhám s dcerkou. Můj syn bydlí s přítelkyní v pronajatém bytě. Myslela jsem si, že během její rodičovské dovolené by mohla na čas bydlet s dítětem u mé maminky, ale teď to není možné, protože máma začala nový život.
S mámou jsme nemluvily přes půl roku. Nedávno nám zavolala teta z vesnice, mámina sestra, a začala nás poučovat. Říká, že se nechovám správně, máma má také právo na štěstí. Mohli bychom se radovat z jejího štěstí. Myslet na dědictví je nelidské, když máma stále žije. Měli by mě také pochopit.
Může se stát, že místo mámina domu dostaneme dědictvím nějakého cizího starého pána s hromadou problémů a jeho chudých příbuzných, kteří se spíše nevzdají své části dědictví. Proto si myslím, že v této situaci mám pravdu já, ne máma.
