Moje tchyně nám zazlívá, že jsme odjeli na dovolenou a nezaplatili jí rekonstrukci. Její byt je pěkný, v dobrém stavu – rekonstrukce je čistě její rozmar. Považuje nás za sponzory, i když by to mohla zaplatit sama.
S manželem jsme velmi šetrní. Sami platíme hypotéku a vychováváme dvě děti středoškolského věku. Za celé roky našeho manželství jsme letos v létě poprvé odjeli pryč.
Dříve jsme mohli trávit dovolenou jen v lese nebo v domě u jezera. Naše děti nic neviděly, a tak jsme se rozhodli koupit zájezd do Itálie. Museli jsme si utáhnout opasky, ale stálo to za to.
Moje tchyně hned po svatbě řekla, že nebude hlídat vnoučata. Vzala jsem to v úvahu, ani jsem ji o pomoc nežádala. Takže všechny prázdniny a víkendy musely děti trávit doma s mými rodiči, protože já i manžel pracujeme. Neodsuzovala jsem ji, protože chápu, že vychovávat dvě děti už je výkon. Moje tchyně je v důchodu a má plné právo na odpočinek.
Přihlásila se do bazénu, jezdí na nějaké výlety a výstavy. Celkově vede i dnes velmi aktivní život. Byl tu jen jeden problém – finanční zabezpečení. Všechny její rozmary musely sponzorovat její děti, a to na úkor vlastní rodiny. Nezajímaly ji půjčky, hypotéky ani děti – mamince bylo třeba pomoci.
Navíc každý víkend rozdávala úkoly svému manželovi: pomáhat, opravovat. A letos úplně ztratila zdravý rozum – chtěla osvěžit byt. Všichni něco chceme, ale ne vždy se nám to podaří. Že ano? Navíc jsme už před pěti lety dělali rekonstrukci, všechno vypadalo svěže a krásně.
Tchyně nevěděla, že jedeme do Itálie. Vlastně jsme ji ani nehodlali informovat, chtěli jsme byt zavřít a odjet. To jsme také udělali.
Během naší nepřítomnosti však přišla k nám domů. Když našla zavřené dveře, zavolala manželovi a ten jí řekl, že jsme v Itálii. Zavěsila a po našem návratu nás čekal skutečný armagedon.
– Mohl jsi mě varovat. A vůbec, kde jsi vzal ty peníze? Měla bys dělat moji rekonstrukci, ne jezdit na dovolenou.
Manžel obvykle mlčí a matce neodporuje, ale tentokrát ne. Vyčítal jí, že s našimi penězi nemá nic společného.
Od té doby s námi tchyně neudržuje kontakt. Dokonce ani vnoučatům nevolá. Místo toho nám volají jiní příbuzní a říkají nám, jak jsme špatní. My se s manželem necítíme provinile. A moji rodiče nás podporují. Musíme odejít, dokud jsme mladí, zvlášť když tchánovci potřebovali peníze na rozmar, a ne na něco vážného.
