Vendula vyrůstá s matkou Jana, která ji vychovává sama. Už od svého útlého dětství cítí, že není milovaná. Nechybí jí jídlo ani oblečení, hračky kupuje i na požádání, ale chlad matky cítí na vlastní kůži. Bolí to a tíží srdce.
Vendula je hravá a společenská; jako malá se snaží získat matčinu pozornost líbá ji, objímá, přitulí se. Jana však chladně odtlačí dívku a pokračuje ve svých záležitostech. Matka Vendulu nikdy neobejme, ani nepolíbí.
V sousedství i ve škole je rodina považována za slušnou. Jana pravidelně chodí na schůzky, stará se o zdraví dcery, vozí ji na moře u Středomoří a dokonce i na cirkus. Vendula však ví, že vše je jen povinnost, bez duše, bez tepla, bez úsměvu. Dívka se snaží získat pochvalu, učí se nejlépe, chová se vzorně.
Všichni ji chválí, jen ne její matka. Jako dítě si Vendula myslí, že je to normální, že tak to bývá. Když však roste, vidí jiné děti, které jsou milovány, chváleny, i trestány, a na ně se reaguje. Začne hledat příčinu a myslí, že ji našla.
Otce, Petra, téměř nezná. Vzpomíná jen na vysokého muže s velkými rukama a laskavým úsměvem, který ji házel vysoko k nebi, chytal a točil se s ní, smáli se společně. Vypadá i vzhledově jako její otec. Pod matrací ve svém pokoji leží stará, ošoupaná fotografie Petra s roční Vendulou v náručí. S každým rokem se Vendula podobá otci víc.
Jasně, že je máma na otce naštvaná, přemýšlí Vendula. Pohledem mě jen mrzutí. Jana často mlčky a smutně zírá na Vendulu dlouhým, ztuhlým pohledem, aniž by něco řekla. Petr odešel, když byla Vendula tři roky, a od té doby přispívají jen výživné platy, připomínající, že muž existuje, že pracuje, ale že na dceru vůbec nepomyslí. Vendula mu odpustila.
Záhada, proč si Vendula uchovává křivdu na matku, zůstává. Vnější klid dívky jen maskuje ledový blok, který tlačí na srdce a ochlazuje ho.
—
Čas posledního zvonku přichází. Vendula v bílém krajkovém zástěru hledá oči v zástupě, ale Jana, která se na začátku ještě objevila a dostala poděkování od ředitele za výchovně vychovanou dceru, se rozplyne v davu. Vendula závistivě sleduje, jak jiní rodiče objímají své děti, fotí pamětní snímky, a skrytě potírá slzy.
Poté nastává podzimní přijímací řízení na univerzitu. Vendula je nesmírně hrdá při takové konkurenci získat státní studium je téměř nemožné, ale podařilo se jí! Jana zprávu přijme klidně, bez úsměvu, bez náznaku hrdosti, jen se zeptá, jestli je na koleji a kde Vendula během studia bude bydlet.
Vendula se rozčílí, sbalí si věci do kufru a nejprve se nastěhuje k přítelkyni, později požádá o místo na kolejích.
—
Roky plynou a Vendula s Janou téměř přestávají mluvit, což udivuje jejího manžela Karla a tchýnu Helenu Helenu, která se stane jejím pravým domovem, její rodinou. Vlastní matka se ani neobjevila na svatbě, jen předala slušnou částku peněz a suchou gratulační pohlednici.
Helena učí Vendulu všemu, co potřebuje k řízení domácnosti, a také ji učí milovat. Často s ní večer sedí u čaje v kuchyni a povídají si o všem. Helenka může jednoduše přistoupit, obejmout, upřímně soucítět. Už po měsíci od svatby Vendula Helenu oslovuje maminko.
Janina vlastní matka se zdá, že se zcela vytratila a je s tím spokojená, konečně má klid a samotu. Nikdy nevolá první, nepřišla na vypsání Venduly a syna z porodnice. Dokonce ani neotevírá zprávy s fotkami malého chlapce, které jí mladá matka posílá. Vendula mlčí, ale často večer tiše brečí v koupelně. Helenka to pozoruje, vidí rozpláčené oči nevlastní dcery, její otoklé tváře a těžce vzdychá.
Když Vendula s Karlem a malým vnukem Tomášem jede oslavit Janinu narozeninovou oslavu, Jana přebere dárek, poděkuje suchým gestem a vůbec nepustí mladý pár dovnitř, zavře před jejich očima dveře. Helenka, žena s velkým srdcem a starostlivostí, se rozhodne nastolit spravedlnost. Vydá se k Janě s jasným úmyslem mluvit, ať to dopadne jakkoli.
Tam se ukáže pravda.
—
Petr, otcův muž, se po svatbě začal věnovat nočnímu životu. Vendula a Karel s ním nemají nic společného, ale žena nechtěla zničit manželství. Když se po několikaměsíčním dlouhém výletu vrátil s dítětem v náručí, přivezl ho domů jako otce z jedné z milenek, která porodila.
Co pro ženu znamená vychovávat dítě, které není její, a milovat ho upřímně ze srdce? Snažila se, zcela se otevřela, ale Petr nakonec opustil rodinu a zmizel. Zanechal po sobě jen zbytečnou dceru, kterou nikdo nepotřebuje.
Co dělat s dítětem, které opustila mladá žena? Odevzdat ho do sirotčince a snažit se o svůj vlastní život? Mít další děti? Co řeknou lidé? Vystrašená před odsouzením, žena obětovala Vendulu, vzdala se svého soukromí. Snažila se milovat dívku, ale při pohledu na její tvář, tak připomínající tvář milovaného Petra, pochopila, že miluje jen podvodníka, a Vendula je jen chudá kopie.
—
Když se Helenka vrátí domů, Vendula s malým Tomášem už spí, sblížená na široké rodinné posteli. Karel je v pracovním výletě mimo město, a Tomáš se radostně přitulí k rodičům. Helenka tiše usedne na okraj a dlouze dívá na ty, kteří jí jsou nejbližší. Přikryje vnuka dekou, jemně upraví rozcuchané vlasy nevlastní dcery.
Spi, má drahá, spi, holčičko, šeptá Helenka, políbí Vendulu na čelo a tiše odejde, za sebou zavírá dveře.
