Přiznávám, že touto nemocí – závistí – trpím také. A už 24 let se jí nemohu zbavit.
S kamarádkou Rebekou jsme se vdaly téměř ve stejnou dobu – ona za svého Filipa, já za Marka .
Na začátku jsme byly obě zamilované do svých poloviček, ale už tehdy byl jejich vztah vášnivější a romantičtější. Naše rodiny jsou dodnes nerozlučné, protože naši manželé byli kamarádi z dřívějška.
Všechno, co se děje mezi Rebekou a Filipem, mám přímo před očima a nepřestávám jí závidět. Nemyslete si, že jsem zamilovaná do cizího muže, i když v mládí mě takové myšlenky také napadaly. Ale pak jsem si uvědomila, že bych prostě chtěla být na jejím místě, a bylo to.
Pořád srovnávám jeho a Marka a pokaždé se přesvědčím, že jsem tahala za kratší konec a Rebecca je šťastná žena.
Po svatbě odjeli na svatební cestu do Řecka a my jsme jeli na deset dní. Když se nám narodily první děti, Philip svou ženu zasypal dárky – zlatými šperky, oblečením a kosmetikou.
Já jsem při propuštění dostala tradiční kytici a doma na mě čekal nový hrnec. Chtěla jsem ho Markovi položit na hlavu ! Pravda, potřebovala jsem ho už dávno, ale byl to můj dárek za to trápení, kterým jsem procházela!
Filip si vzal měsíc volno, aby pomohl Rebece , a moje zavolala jeho matce z vesnice. A nejenže mi nebylo dobře, ale ještě jsem se musela podřídit tchyni.
V průběhu let jsme stále jezdili na dovolené s přáteli.
A tehdy jsem se nejvíc zlobila. Pořád se chovají jako hrdličky. Filip prostě popadne svou ženu do náruče a jdou do moře. Z dálky slyším jejich smích a píchne mě u srdce. Dívám se, jak se ve vodě líbají a objímají, a chce se mi brečet. Nejromantičtější gesto je, když se mě zeptá, jestli chci, aby mi přinesl zmrzlinu, když si jde koupit pivo.
Když jsou obě rodiny spolu, vidím, jak se na sebe dívají, Filip ji často hladí po ruce nebo líbá na tvář. A on ji nepřestává chválit. Říká jí těmi nejsladšími jmény a já jsem “moje žena”, a to jen tehdy, když podávám chutné jídlo, které Mark miluje.
Rebecca mi řekla, že pod prostěradlem je její manžel stále stejný blázen – někdy se milují celé hodiny a on stále přichází s něčím novým. A my to děláme stejně, jako to není bez zádrhelů.
Jinak si na manžela nemůžu stěžovat, poslouchá mě a poslušně dělá, co mu řeknu.
Taky mi dává celý svůj plat, ale že by udělal nějaké krásné gesto, to nepřipadá v úvahu, a já po tom tak toužím.
Nikdy mě nepřekvapil ani mi nedal nic, co by mě rozechvělo radostí.
Když mám nějakou příležitost, dává mi peníze, abych si dárek koupila sama.
A já si říkám, jak krásný je jejich život a jak šedivý a nudný je ten můj.
Zlobím se, že si Filip nevybral mě, ale ji.
I když to zní neskromně, jsem hezčí i chytřejší a nebyl to skutečný muž, kdo se do mě zamiloval, ale moucha.
Ale toleruji ho, je to otec mých dvou dětí a v tomhle věku už je na rozvod pozdě. Toleruji a závidím, nic jiného mi nezbývá.
