Příběh o tom, jak kocour pomohl své paní, která zaspala do práce.
Tento zábavný příběh o svém kocourovi mi vyprávěla bývalá kolegyně. Doma má nádherného bílého fešáka, který je neobyčejně chytrý a vynalézavý.
O svém mazlíčkovi dokáže vyprávět velmi dlouho, a mě vždy baví poslouchat a znovu se divit, jak jsou naši domácí mazlíčci vlastně chytří.
A teď, řekla mi přítelkyně, se mi před pár dny stal úžasný zážitek, po kterém jsem si svého kocourka ještě více vážila.
Ráno se probudila a s hrůzou si uvědomila, že zaspala do práce.
Budík jí z nějakého důvodu nezazvonil včas a do začátku pracovního dne zbývalo jen dvacet minut.
Musí se ještě obléct, nalíčit, nasnídat a dostat se do práce.
Takhle pobíhala po bytě, jednou rukou si oblékala šaty, druhou si česala vlasy.
Naříkala, vzdychala a litovala toho, jak dostane od šéfa za zpoždění.
A pak si všimla, že kocour sedí na posteli a pozorně ji sleduje.
Pohybuje hlavou sem a tam, když sleduje její ranní chaos.
Na moment se zastavila, uvědomila si, že musí ještě nakrmit kocoura. Běžela do kuchyně a rychle mu nasypala plnou misku krmiva.
“Sama už oběd nestihnu vzít,” povzdechla si a utíkala se namalovat do koupelny.
Když se podívala do zrcadla, viděla, jak její kocour začal běhat tam a zpět z kuchyně do chodby.
Na chvilku se přestala soustředit na líčení a sledovala svého mazlíčka.
Běžel k její tašce u dveří, strčil do ní hlavu a běžel zpět do kuchyně. To se několikrát opakovalo.
Nic nechápajíc v chování kocoura, rychle dokončila přípravy, oblékla si vrchní oblečení, popadla tašku a vyběhla ven.
Kupodivu ten den od šéfa nedostala vynadáno, možná sám přišel pozdě nebo něco jiného.
Pracovní dopoledne kolegyně proběhlo normálně, v obvyklém pracovním tempu.
Když ale přišel čas pauzy, vzpomněla si, že si z domu nevzala nic k snědku.
Musela jít do nejbližšího obchodu pro jogurt a rohlík.
Vytáhla svou tašku, hledala peněženku, aby zkontrolovala, zda ji v ranním spěchu nezapomněla. A náhle narazila na něco drobného roztroušeného po dně své kabelky.
Jaké bylo její překvapení, když se spolu s klíči a rtěnkou na stůl dokutálely hromádky suchého kočičího krmiva.
Zpočátku má přítelkyně netušila, jak se to dostalo do její tašky, ale pak si vybavila podivné ranní chování svého kocoura.
Ten běhal z kuchyně do chodby k její kabele ne jen tak. Ukládal jí oběd do práce.
Zřejmě chytré zvíře pochopilo, že si jeho paní nestihne sama připravit a vzít s sebou svačinku, a tak se postaral o svou milovanou osobu, jak nejlépe mohl.
A jak jinak po tomto neuznat, že nám naši domácí mazlíčci rozumí a v těžkých chvílích přijdou na pomoc.
