Když uviděl psa ležet vedle pádu, okamžitě k němu přiběhl. Jeho pohled padl i na vodítko, které tam Natálie nedbale nechala.

Když uviděl psa ležet u lavičky, hnal se k němu. Jeho pohled padl i na řemen, který Natalia nedbale odhodila.
Jakmile spatřil u lavičky zraněného psa, okamžitě k němu přiběhl. A všiml si i toho řemenu Natalia ho tam prostě pohodila. Mars na něj smutně pohlédl oteklýma očima
S bratrem už skoro dva roky téměř nemluvili. Eliška dodnes nechápala, jak se z maličkosti mohl stát tak ostrý spor.
Eliška a Václav Hruška se narodili s ročním odstupem. Od dětství byli nerozluční, vždy stáli při sobě. Ať provedli jakoukoliv lumpárnu, vždy nesli odpovědnost společně, nikdy se neschovávali za zády toho druhého.
Jejich rodná vesnice, Hruškov, rok od roku vzkvétala. Měli štěstí na starostu Pavel Novák, rodák z těchto míst, se ukázal jako skvělý hospodář.
Po absolvování zemědělské univerzity se vrátil domů a pustil se do práce. Jeho úsilí brzy ocenili, a za deset let se stal starostou Hruškova.
I v osobním životě se mu dařilo. Eliška, poté co dokončila zdravotnickou školu, začala pracovat jako sanitářka v místní ordinaci. Pavel nemohl jen tak projít kolem takové krásy. Eliška jeho zájem opětovala. Vzali se a svatbu slavila celá vesnice. Václav upřímně přál sestře štěstí, i když jeho vlastní manželství s Natalií zdaleka nebylo tak harmonické.
Dokud byla Eliška svobodná, Natalia na ni občas reptala nazývala ji namyšlenou nebo neschopnou. Ale po svatbě reptání vystřídala závist. Natalia od manžela stále víc žádala nový dům, větší auto, lepší kožich
Čím dál častěji mu vyčítala: Druzí mají všechno, a my nemáme nic! Václav se snažil, jak mohl, ale Nataliiny touhy neuspokojil ani penězi, ani silou.
Částečně byla Natalia nešťastná i proto, že ji Pánbůh neobdařil radostí z mateřství. A zatímco Eliška úspěšně vdávala, porodila syna, pak dceru, postavila si prostorný dům a její manžel dosáhl úctyhodného postavení
Rodinná setkání čím dál častěji končila hádkou. Pokaždé, když Václav navštívil Elišku a její rodinu, Natalia ho po návratu začala peskovat.
Poslední skandál vypukl na Václavových narozeninách. Eliška mu z města přivezla labradorského štěně už dlouho si takového psa přál. Pavel mu pak daroval nový motocykl.
Všechno šlo dobře, dokud opilá Natalia nedostala záchvat vzteku a nevylila na Elišku nahromaděný hněv:
Tak co, Elko? Ten pes to je nějaká narážka? Když nemáme dítě, aspoň si pořídíme psa, co?!
Eliška se snažila situaci uklidnit:
Natko, uklidni se. Budeš toho litovat
Ale její slova nezabrala. Rozpoutala se obrovská hádka, hosté se rozdělili na dva tábory. Pavel tiše navrhl manželce, ať jdou, a tak se po rozloučení odebrali domů.
Uběhly dva roky. Od toho večera Václav začal sestru vyhýbat, jejich vztah se omezil na pár krátkých, vzácných setkání. Mezi ním a Natalií rostlo napětí.
Večer Václav čím dál častěji chodil s Marsem k řece. Oba vypadali šťastně: Václav házel klacek, Mars nadšeně běhal a pak se u nohou svého pána uvelebil a poslouchal jeho tiché povídání.
Eliška o tom věděla od sousedů, ale nic nepodnikla Václav byl neoblomný.
Po té nešťastné hádce Natalia nenáviděla Elišku i darovaného Marsa čím dál víc. Když Václav nebyl doma, psa vyháněla, křičela na něj, někdy ho i uhodila.
Zvědavé sousedky jen přilévaly olej do ohně:
Slyšela jsi, Natko, tvůj muž je zase s tím psem u řeky
Včera potkal Elku s manželem a dětmi Smáli se, radovali se!
Žárlivost Natalii úplně pohltila. Jednou se Václav zeptal:
Natko, neubližuješ Marsovi?
Co je mi po tvém psovi?! odsekla a vyrazila ze dveří.
Mars se před Natalií čím dál častěji schovával a třásl se strachy, když se objevila.
Všechno skončilo jednoho rána, když Václav v hněvu odsekl:
Už mám dost té věčné závisti!
Zůstala sama, vřeštící vztekem, vytáhla Marsa na dvůr, přivázala k lavičce a začala ho řemenem bít. Ubohý pes bolestí kňučel. Když vztek přešel, Natalia řemen odhodila, sbalila se a navždy odešla z domu.
Večer se Václav vrátil, ale psa u branky nenašel. Dům byl v nepořádku. U lavičky objevil Marsa, sevřel pěsti. Rychle ho odvázal, vzal do náruče a spěchal s ním na veterinární pohotovost.
Eliška se zrovna chystala domů, když spatřila bratra s krvácejícím psem v náručí:
Elko, pomoz zachraptěl Václav.
Přenesli Marsa do ošetřovny. Eliška ho pečlivě prohlédla:
Kdo mu to udělal?
Natalia Václav sklopil oči.
Eliška tiše přikývla. Zašila rány, vypláchla mu oči, dala mu napít.
Později na chodbě Václav tiše zašeptal:
Odpusť mi, Elko
Ale no tak, unaveně se usmála sestra. A s Natalií?
Ne, Elko. Už ne.
Eliška zavolala Pavlovi:
Pavle, přijď si pro mě, prosím.
Jakmile uslyšel unavený hlas manželky, Pavel už byl na cestě.
Za půl hodiny stál na chodbě. Když uviděl sourozence v objetí a vedle nich tiše kňučícího Marsa, na nic se neptal, jen se usmál:
No tak, pojďte, hrdinové.
Odvedli Václava domů a poradili mu, jak se o psa postarat.
Když Eliška vyprávěla matce, co se stalo, ta jen povzdechla:
Měli se rozvést už dávno.
Pak se sebrala a vydala se k synovi, aby mu pomohla uklidit dům.
Na zápraží seděl Václav a h