Antoníne, dej mi prosím klíče od auta. Musím rychle odvézt maminku na lékařskou ordinaci, říká Jarmila a natahuje se k manželovi, který leží na pohovce. Za dvě hodiny ji přivezu v pořádku a v bezpečí.
Antonín ani neotevře oči od mobilu.
Ne.
Co tím myslíš ne? Jarmila sklopí ruku. Máš volno, nikam nechodíš. Maminka má opravdu špatně, tlak jí kolísá.
Řekl jsem ne, tak ne, konečně odloží telefon a podívá se na ženu. Žena za volantem je vždycky problém. Buď někoho přetřese, nebo narazí do sloupu, nebo něco dalšího rozbije.
Jarmila přistoupí blíž k pohovce, sevře pěst.
Antoníne, co to takhle povídáš?!
Co jsem měl říct jinak? Na tohle auto ještě tři roky splácím úvěr. Nechci riskovat svoje majetky, znovu se ponoří do telefonu a dává najevo, že rozhovor je ukončen.
Jarmila mlčky sleduje Antonínovu hlavu. Otočí se, vyrazí ze salonu a s tichým dupnutím zavře dveře. V chodbě vytáhne telefon a zavolá taxi. Jízda tam i zpět ji vyjde na pět set korun. Maminka se po celou dobu omlouvá za způsobené potíže. Jarmila jen svírá rty, přemýšlí, jak snadno by manžel mohl situaci vyřešit, kdyby chtěl.
Když se vrací domů, přivítá ji Antonín ve vstupní halě s výčitkovým výrazem.
Jarmilo, promiň, udělal jsem chybu. Nemyslel jsem na to, že mamince opravdu potřebuje pomoc, snaží se ji obejmout, ale ona se od něj odtahuje.
Nech mě.
No, Jarmilo, nebuď naštvaná. Omlouvám se! Vím, že jsem byl špatný.
Jarmila přejde kolem něj do kuchyně, ani slovo neřekne. Antonín ji následuje, stále se snaží usmířit.
Co kdybychom udělali kávu? Nebo sklenku vína? Promluvíme si v klidu?
Jarmila zapne konvici a začne mytí nádobí s takovou zuřivostí, jako by chtěla vyčistit talíře do prachu. Antonín ještě chvíli stojí, pak se stáhne do ložnice.
Dva měsíce uběhnou v napjatém mlčení. Jarmila odpovídá manželovi jen stručně, jen podle potřeby. Antonín několikrát zkouší zahájit rozhovor o usmíření, ale vždy narazí na zeď chladné lhostejnosti.
V sobotu ráno stojí Jarmila v kuchyni a krájí zeleninu do česneku. Venku mrzne, a v bytě panuje tichá, téměř útulná atmosféra. Zapne tiše hudbu a ponoří se do vaření, konečně si oddechne po těžkém pracovním týdnu.
Náhlý zvonek u dveří ji vyděsí. Otře si ruce ručníkem a jde otevřít, netušíc, kdo může přijdou tak brzy.
Paní Zdeňka? Jarmila udeří krok zpět, když uvidí na prahu červeně rozzuřenou matku.
Ztratila jsi úplně svědomí! vtrhne do bytu. Myslíš jen na to, jak mě syna do dluhů zatlačit! Co ti je? Je ti jedno, jak bude dál žít?
Jarmila zmateně mrká, snaží se pochopit, co se děje.
Zdeňko, o čem mluvíte? Co se stalo?
Co se stalo? matka se otáčí k ní celým tělem, oči má plné spravedlivého hněvu. Ještě se ptáš! Rozbila jsi Antonínovo auto! Teď bude můj syn tři roky splácet úvěr za hromadu šrotu!
Jarmila pocítí, jak se země odtrhává od nohou.
Zdeňko, nikdy jsem neseděla za volant Antonínova auta. Nikdy! On mi jen řekl ne, když jsem žádala o klíče.
Lžeš! syčí matka. Syn mi všechno řekl! Jak jsi si od něj půjčila auto a pak ho rozbila na kusy!
V tu chvíli se v halě ozvou kroky a objeví se Antonín. Zdeňko se okamžitě vrhne k synovi.
Ona se ani nepřiznává! Antoníne, miláčku, jak teď budeš žít? Tři roky platit za rozbité auto! Žádné auto, žádné peníze!
Jarmila se dívá na muže, čeká, že vysvětlí situaci. Antonín jen skloní hlavu a jen těžce prikývne.
Antoníne? Jarmilův hlas zní chraplavě. Řekni mámě pravdu. Řekni jí, že jsem nikdy nebrala tvé auto.
Antonín mlčí, zkoumá své domácí pantofle.
Kdy jsem podle vás rozbila auto? Jarmila se obrátí k matce, v hlase se ozývá kovový tón. Uveďte přesné datum.
Zdeňko triumfálně vytáhne telefon.
V úterý v dvě odpoledne! Mám celou korespondenci s Antonínem! Tady! přitlačí telefon k Jarmilině nosu.
Jarmila rychle přehrává v hlavě úterní události. Pracovní konference
V úterý? usměje se a ten úsměv přiměje Zdeňku mlčet. V úterý jsem byla na výletní konferenci. Celý den. Od sedm ráno až do devíti večer.
Tvář matky se změní v zmatek.
Ale… Antonín řekl…
Antonín lhal, Jarmila šlápne k manželovi. Není tak, drahý? Tak pověz nám pravdu. Kdo vlastně rozbil tvé drahocenné auto?
Antonín zvedne hlavu, tvář mu zčervená.
Mami, promiň. Já jsem to auto rozbil, jeho hlas se třese. Nechtěl jsem, aby ses zlobila a křičela, myslel jsem, že když to svinu na Jarmilu, tak
Přesunul jsi vinu na nevinnou! Jarmila cítí, jak se v ní vynořuje vlny hněvu. A ještě navíc se snažíš nastavit maminku proti mně!
Zdeňko si sedne, tvář zesvětne.
Antoníne, jak jsi mohl? Proč lhát? Proč?!
Mami, víš, že mi řidič nechodí. Pamatuješ, jak mi v osmnácti rozškrábal jsem tatínkovo auto? Týden se se mnou nechtěla bavit, Antonín se snaží vzít matku za ruku, ona ho odtahuje.
Tak jsi se rozhodl obvinit Jarmilu? Zdeňko pomalu vstane. Synu, jsi dospělý muž! Jak můžeš přenášet odpovědnost na ženu?
Jarmila stojí se zkříženýma rukama, dívá se na tuto rodinnou scénu. Její hněv se pomalu mění v únavu a zklamání.
Víš co, Antoníne? Když jsi mi řekl ne, abych odvezla maminku k doktorovi Myslela jsem si, že jsi chamtivý egoista. Ale je to horší. Jsi zlý.
Jarmilo, prosím, ne Antonín se snaží přiblížit.
Stůj! zvedne ruku. Ne. Byl jsi připraven zničit náš vztah, jen abys nepřiznal chybu mamince.
Chtěl jsem to říct, opravdu chtěl! Jen jsem nevěděl, jak začít
Nevěděl, jak začít? Jarmila se zasměje, ale v tom smíchu není nic veselého. Promiň, Jarmilo tak začínají upřímné rozhovory.
Zdeňko najednou promluví k synovi:
Antoníne, uvědomuješ si, že jsem o tobě myslela špatně? Považovala jsem tě za sobeckého a nezodpovědného! A teď se ukazuje, že na to nemáš ani špetku viny!
Mami, napravím to, já
Opravíš? Jarmila jde k oknu a dívá se na šedý deštivý den. Jak opravíš, co teď vím o tobě? Že v těžké chvíli raději obviníš mě, jen aby ses dostal suchý z vody?
V bytě zavládne ticho.
Jarmilo, tiše volá manžel, co teď?
Odmítne se k němu otočit.
Nevím, Antoníne. Myslela jsem, že jsem se provdala za muže, na kterého se můžu spolehnout. Ukázalo se, že je ochoten mě podrazit při první příležitosti.
To není pravda! Miluji tě!
Miluješ? Jarmila se konečně obrátí. Člověk, který miluje, nejedná takhle. Milující člověk nenechá svého partnera trpět kvůli vlastní pohodě.
Zdeňko vstane ze židle a přistoupí k snoubenci.
Jarmilo, promiň mě. Promiň, že jsem věřila těm lžím, že jsem na tebe křičela. Byla jsem v nepravdě.
Zdeňko, chováte se jako každá matka. Bránila jste svého syna. Nemám proti vám žádné výhrady, Jarmila pohlédne na svěřenci a v očích se jí mihne soucit.
A k Antonínovi? zeptá se tiše.
K Antonínovi? potvrdí Jarmila. A mám k němu vážné výhrady.
Antonín vyskočí a přiběhne k ženě.
Jarmilo, řekni, co mám udělat? Jsem připraven na všechno, jen abys odpustila!
Teď jsi připraven na všechno, odtáhne se od jeho dotyku. Ale už jednou jsi lhal a přenesl vinu na mě. To ukazuje, jaký jsi opravdu.
Změním se!
Lidé se nepromění během jednoho dne. A už vůbec ne ti, kdo jsou schopni takové podlosti.
Odejde do kuchyně, nechá manžela i matku o samotě se svými myšlenkami. Za dveřmi se ozývají tlumené hlasy. Zdeňko křičí synovi za jeho chování.
Jarmila přemítá o dalších krocích. Co dál? Jak žít s takovým mužem?
Není naděje. Ať se snaží jakkoli, zapomenout se nedá.
Jarmila otevře na telefonu vyhledávač a napíše: Jak rychle rozvést?. Rozhodnutí je učiněno.
