Jak si přejete! Nápadník si myslel, že bude bydlet v mém bytě na můj účet.

• Měla jsem obrovské štěstí v tom, že jsem byla vždy cílevědomá. V pětadvaceti letech jsem si dokázala sama vyškrábat vlastní byt.

Nepomáhali mi ani máma s tátou, ani příbuzní, všechno jsem si dělal sám. A když jsem potkala kluka, do kterého jsem se zamilovala, byla jsem natolik bláhová, že jsem mu řekla, že mám vlastní byt.

• Přesto jsem ho upozornila, že v jeho bytě bydlet nebudu, takže nám pronajme byt a já si pronajmu svůj vlastní, abych si našetřila na auto.

S touto dohodou souhlasil, řekl, že si na nájem brzy našetří a budeme bydlet spolu. Za půl roku za mnou přišel s kufrem. Řekl, že je bez práce a nemá peníze.

Požádal mě, abych ho na nějaký čas vzala k sobě. Je dobře, že má rodiče. Ne, nevzala jsem si ho k sobě. Myslím, že to byla jen záminka, aby mohl žít na můj úkor, nic víc. Nakonec jsem se s ním rozešla.