Tak dobře, chlapi, rybaření počká, rozhodl Viktor a popadl podběrák. Musíme toho chudáka zachránit.
Viktor řídil loď po klidné hladině Slapské přehrady, zatímco jeho cestující, turisté z Prahy, nadšeně nahazovali udice. Den byl nádherný: svítilo jasné slunce, lehce vál větřík a ryby se chytaly jedna za druhou.
Viktore Janáčku, podívejte, tam něco plave! náhle vykřikl jeden z turistů a ukázal do dálky.
Kapitán přimhouřil oči a zadíval se na vodní hladinu:
Vypadá to jako pták Ale ne, něco divného.
Když se loď přiblížila, všichni se překvapeně podívali jeden na druhého. Ve vodě, sotva se držící na hladině, se zoufale zmítal kocour. Zrzavý, mokrý a naprosto vyčerpaný.
No to snad ne! zavrtěl hlavou Viktor. Jak se sem dostal? K břehu je to dobrý kilometr a půl!
Možná vypadl z lodi? navrhl jeden z turistů.
Nebo ho odnesl proud, dodal druhý.
Kocour žalostně zamňoukal a pokusil se doplavat k lodi, ale sil mu rychle ubývalo.
Tak dobře, chlapi, rybaření počká, rozhodl Viktor a popadl podběrák. Musíme toho chudáka zachránit.
Vytáhnout kočku nebylo snadné škrábal se, trhal sebou a zmítal se na všechny strany. Nakonec se jej ale podařilo navedením dostat do podběráku a opatrně vytáhnout na palubu.
Ten ubožák je úplně bez sebe, povzdechl si Viktor, zatímco třesoucího se kocoura zabalil do staré bundy. Jak dlouho asi plaval?
Kočka se schoulila do kouta paluby a sledovala lidi opatrnýma, vyděšenýma očima. Mokrá srst jí trčela všemi směry, vousy se jí chvěly.
To je ale krasavec, dojala se manželka jednoho z turistů. A ještě mladý.
Měli bychom ho vzít k veterináři, znepokojil se Viktor. Kdo ví, kolik vody se mu dostalo do plic.
Veterinář kočku prohlédl a všechny uklidnil:
Je zdravý, i když vyčerpaný. Dehydratovaný, vystrašený ale živý. Odpočine si pár dní a bude jako nový.
A co kdybychom hledali jeho majitele? zeptal se Viktor.
Můžete dát inzerát. Ale vypadá to, že je bez domova. Podle vzhledu uličník.
Viktor si kočku vzal domů. Jeho žena Alena nového “hosta” přivítala s otevřenou náručí:
Ježiš, jak je hubený! Hned tě pořádně nakrmíme!
Prvních pár dní se kočka schovávala pod gaučem, vylézala jen pro jídlo. Pomalu ale začala objevovat nový domov. A za týden už spokojeně předla, když ji Alena jemně hladila po zádech.
Víš co, řekl Viktor manželce, možná bychom si ho mohli nechat. Těžko se najde jeho původní pán.
Já neprotestuju, usmála se Alena. Už dlouho jsem snila o koťátku. Jak ho pojmenujeme?
Štěstíčko, odpověděl Viktor bez váhání. Ne každému se podaří přežít uprostřed přehrady.
Kocour, když uslyšel nové jméno, zvedl hlavu a hlasitě zamňoukal jako by s volbou souhlasil.
Uběhl měsíc a Štěstíčko se stalo plnohodnotným členem rodiny. Vítalo Viktora u dveří, hřálo se Aleně na klíně a šikovně loudilo rybu v kuchyni. Jen vodu stále odmítalo dokonce i k misce přistupovalo opatrně.
Má asi psychický trauma, vysvětlovala Alena sousedkám. Po takovém zážitku se není čemu divit.
Nebo to tak mělo být? zamyslela se sousedka Kateřina. Připlavalo rovnou k vám.
Viktor jemně poškrábal kočku za uchem:
Možná mělo. Dobře, že jsme se ten den rozhodli jít rybařit. Jinak by
Zrzek se mu otřel o ruku a spokojeně zamrkal, jako by říkal: Všechno bude v pořádku. Teď jsem s vámi. Navždy.
A Viktor s Alenou s tím mlčky souhlasili.
Někdy se pomoc v pravou chvíli promění v nejneček
