-Lozičko, kdy přijede záchranka? Teplota je skoro čtyřicet a nechce klesnout…
– Momentálně jsou všechny posádky na výjezdu, – odpověděl unavený ženský hlas. – Vyčkejte, prosím.
Sotva zadržujíc slzy, Květa položila sluchátko a spěchala k dceři. Malá Anička ležela na pohovce, přikrytá lehkým prostěradlem, a těžce dýchala. Tělíčko pětileté holčičky hořelo horečkou, teplota neúprosně stoupala ke čtyřicítce.
Dveřní zvonek zazvonil nečekaně hlasitě. Květa prudce vstala, málem upadla a běžela ke dveřím.
-Teplota klesá, léky zabraly. Holčička má oboustranné šelesty. Doporučil bych hospitalizaci, – vysoký šedovlasý muž se unaveně zamyšleně podrbal na nose a sledoval, jak mladá zdravotní sestra ukládá injekční stříkačku do sterilizační nádoby.
– A doma to nezvládneme?
– Nezvládnete. Půjdeme do nemocnice, kde vás ohlídají.
Květa s pasem a taškou s věcmi vyšla na chodbu:
– Teď obleču Aničku a… Promiňte, kdo jste?
Do otevřených dveří vstoupila posádka záchranky: robustní vousatý lékař kolem čtyřicítky, hubený dvaatřicetiletý záchranář s brýlemi a kufříkem a pihovatý zrzavý stážista.
– Volali jste záchranku? – zeptal se vousatý lékař.
– Ano, ale… Byl tu jiný doktor, – vykoktala zmateně Květa.
– Jaký jiný? – vtíral se mladý stážista.
– No… Vysoký, šedovlasý. On srazil Aničce teplotu a řekl, že musíme do nemocnice… – zamumlala zmateně mladá žena.
Lékař se záchranářem si vyměnili pohledy:
-Semil!
– Dvě posádky na jeden výjezd? – podivil se stážista.
Vousatý lékař se obrátil k mladé ženě:
– Oblečte holčičku. Odvezeme vás do nemocnice.
Květa se odebrala do pokoje. Udivený stážista se zeptal lékaře:
– Ani ji nebudeme vyšetřovat?
– Semil se nikdy nesplete!
– Kdo je vlastně ten Semil?
Záchranář se pousmál:
– Semil je nejzkušenější odborník na záchrance… býval. Někdy ho chtěli i v Praze, ale pokaždé odmítnul. Říkal, že jeho práce je zachraňovat lidi, ne vysedávat v kanceláři.
Před rokem jel Semilův tým na urgentní výzvu. A nějaký blbec se rozhodl předjet záchranku.
Záchranář zmlkl a upřel oči do podlahy. Vousatý lékař ho poplácal po rameni a pokračoval:
– V té nehodě nikdo nepřežil. Ale za čtyřicet dní ve městě začaly podivné události.
Venku nějaká banda napadla mladého kluka. Na dispečink přišel anonymní hovor: bodná rána v oblasti jater. Měli jsme tehdy službu. Přijeli jsme. Kluk, který byl zraněn, ležel na dlažbě, s obvazem a kapačem, který držel nějaký muž. Jdeme k němu, ptáme se, kdo podal první pomoc? Muž vrtí hlavou a říká: „Záchranka tu byla, doktor vysoký, šedovlasý a mladá sestřička s ním. Oni podali pomoc a kapali ho. Šedý řekl, jak to držet… Na chvíli jsem se otočil, podíval jsem se na kluka: dýchá-nedýchá. A najednou jste tu byli vy. Kde je šedovlasý?“
A nám šel mráz po zádech, protože podle popisu to byl Semil s týmem, kdo poskytl první pomoc. Kluka jsme odvezli do nemocnice a do karty napsali, že první pomoc byla podána před naším příjezdem. O Semilovi jsme pomlčeli. O něm až později na stanici otevřeně mluvili. Ten den jsme byli v šoku.
– Stejně by nám nikdo nevěřil! – pousmál se záchranář. Vousatý lékař si upravil stetoskop a pokračoval:
– O pár dní později upadl na skladu dělník: mrtvice a poranění mozku. Když přijela městská záchranka, “vysoký, šedovlasý doktor a mladá sestřička” poskytli první pomoc: nasadili kapač, dali kyslík a stanovili diagnózu. “A pak se propadli jako by pod zem.”
– A pamatuješ na porod na semaforu? – usmál se záchranář a narovnal si brýle.
– Cože, duchové i porod zvládali? – divil se zrzavý stážista.
– Mluvte opatrněji, – zamračil se lékař. – Nevím, čím se Semilův tým stal, ale rozhodně ne duchy. Spíše anděly-strážci města.
– Omlouvám se… – stážista zčervenal a i uši mu hořely. – A jak že to bylo s tím porodem?
-Tak taxikář vezl ženu do porodnice: čtyřiatřicet let, druhý porod, třicet devět týdnů. Zastavil na semaforu a začal předčasný porod. Taxikář v panice, auto na blinkry, volá záchranku, a co dál – neví, běhá kolem auta a křičí: “Pomoc”. Dispečer mu říká: “Pane, buďte klidný, přepněte telefon na hlasitý odposlech a já vám povím, co dělat.” Ale muž má nervy, nerozumí ničemu.
A tehdy mu Semil se svou sestřičkou přišli na pomoc. Dítě šlo zadečky napřed a pupeční šňůra byla kolem krku. Kdyby tam nebyli, dítě by nepřežilo.
A tou dobou už dorazila záchranka, odvezla šťastnou maminku a řvoucího zdravého miminka.
Kolik těch případů za rok bylo, si ani nevzpomenem. Semilův tým se objeví jen u těch nejtěžších. A kdyby nebylo Semila, do příjezdu městské záchranky by nikdo z těch pacientů nepřežil. Tak tomu je.
– Jsme připraveni. – Květa s dcerkou vyšly na chodbu. Vousatý lékař vzal ženě tašku s věcmi a usmál se na holčičku:
– Teď už bude všechno v pořádku!
