Hele, poslouchej, musím ti převyprávět příběh, který mě včera úplně dostal. Stal se v jednom z nejluxusnějších hotelů v Praze a byl to docela šrumec. Zase mi připomněl, že člověk by neměl hodnotit ostatní podle vzhledu nebo postavení.
**Scéna 1: Chlad a lesk**
Představ si honosný foyer hotelu Alcron všude samý mramor, zlacené zábradlí, křišťálové lustry. Uprostřed toho všeho na plyšovém křesle sedí starý pán. Oblečení měl celé zašpiněné, nasáklé sychravým listopadovým deštěm, pohled smutný a vyčerpaný.
K recepci přiběhla manažerka, Zdeňka typická ostrá šéfová, co jde tvrdě za svým a vyjela na mladého recepčního, kterému říkali Marek.
Zastrašuje nám tu VIP hosty! štěkla a ukázala prstem na dědu. Okamžitě ho vyveď ven, ať trčí klidně v tom dešti!
**Scéna 2: Rozhodnutí srdce**
Marek se na toho pána zadíval a v očích toho chlápka byla spíš únava než nějaký nebezpečí. Fakt vypadal, že je mu hrozná zima a musí už pár dní hladovět.
Paní Zdeňko, já ho ven nevyhodím, odpověděl Marek pevně. Venku je průtrž mračen. Tam by to nepřežil.
**Scéna 3: Na ostří nože**
Zdeňka během vteřiny úplně zrudla vzteky. Nalepila se na Marka a skoro syčela:
Jestli nesplníš, co jsem řekla, okamžitě odevzdáváš svůj odznak! Buď on půjde, nebo ty!
Marek ani na vteřinu nezaváhal. Sundal si jmenovku z klopy a podal ji Zdeňce.
Moje svědomí má větší hodnotu než tahle práce, řekl klidně.
**Scéna 4: Zlata karta**
Pak se Marek sebral a přijel blíž ke staříkovi. Sundal si z vlastní uniformy sako a přehodil ho tomu pánovi přes ramena.
Pojďte, zavedu vás do kavárny hned za rohem a dáme si něco teplého na zahřátí, usmál se.
A v tu chvíli se tomu dědovi úplně změnil výraz. Z unaveného a vystrašeného člověka měl najednou jiskru v oku. Začal se hrabat ve svém ošoupaném kabátu a vytáhl z kapsy fakt masivní zlatou kartu s vyrytým jménem hotelu.
**Scéna 5: Obrat**
Zdeňka úplně zbledla, spadla jí brada. Protože to byla přístupová karta samotného majitele celé mezinárodní sítě hotelů o kterém skoro nikdo nevěděl, jak vypadá.
### Závěr příběhu
Ten pán se zvedl a najednou měl v hlase autoritu, až šel mráz po zádech.
Zdeňko, zapomněla jste základní pravidlo pohostinství Každý host je člověk, ne číslo. Vážíte si pozlátka, ale ne lidí, řekl a obrátil se k Markovi.
Položil mu ruku na rameno a pravil: Ty jsi prošel tuhle zkoušku. Já hledám lidi nejen s hlavou, ale hlavně se srdcem. Zdeňko, sbalte si věci. Od této chvíle tu bude šéfovat Marek.
Pak se zahleděl na deštivé Náměstí Republiky za oknem a usmál se:
A teď, Marku, kdybych měl toho slíbeného čaje, vůbec bych se nezlobil.
**A ponaučení?** Lidi laskavost se ti prostě vždycky vrátí. Dnes pomůžeš tulákovi, zítra ti může otevřít dveře tam, kam ses ani neodvažoval snít.
