Dobré zprávy

Tati, nevadí ti, když si pár měsíců u tebe přespáme? zeptal se Jana nejistě, oči se mu podívaly na otce. Nevadi, odpověděl krátce starý muž.

Koho potřebuješ? křikl Pavel. Pak zčichl a odešel. A ona, Jitka Novotná, vyběhla k okýnku a sledovala, jak mizí ten muž, se kterým strávila patnáct let.

Navrhl jsem vám oddělený rozpočet, řekl jsem, a ona si po tobě už jen naspořila peníze na dovolenou, aniž by se mě zeptala, a pak mě sama odhodila.

Mám krásnou matku, a to je jediné, co jí lidé řeknou. To takhle povídá táta. A já, zbožňující ho až do morku srdce, ho pozoruju celým svým bytím.

– Navrhl jsem jí oddělený rozpočet, ona si mezitím naspořila na dovolenou, ani se nezeptala na svolení a vyletěla mě samotného. Petr, 52let.

Ne. Rozhodli jsme, že ti není rozumné přivést manželku a dítě do tohoto bytu. Nemůžeme dlouho snášet nepříjemnosti, a tak vás nakonec požádáme, abyste odstěhovali.

**Deník, 25. června 2026** Je mi 58 let. Dnes jsem v obchodě u pokladny nečekaně potkala ženu, která si odnesla manžela, a uvědomila jsem si, kolik mě to stálo.

Antoš!Co děláš na betonu bez kabátku?! Tašky se rozklouzaly po schodech. Láhev s mlékem se kutálela dolů, duněla o betón, ale Lenka už neslyšela.

31.května 2026 Je mi padesát osm let. Dnes jsem při nákupu v hypermarketu vPraze narazil na Věru mou první manželku, která kdysi odvedla mého manžela.

Stará paměť se vrací k osudu jedné rodiny zMalýchBrodů, kde se před mnoha lety odehrály podivuhodné události. Starší dcera, SonaKučerová, nikdy nechtěla