Dobré zprávy
Dobré zprávy
Druhá tchyně Dneska jsem zase přišla domů vyčerpaná. Práce v klinice krásy Solaris rozhodně není to, o čem jsem kdy snila vytírat podlahu a vyměňovat pytle na odpadky.
Dnes jsou to přesně tři roky, co v přihrádce mého auta leží ty peníze. Dvacet pět tisíc korun, kterých se nikdy nedotknu. I tehdy byl 14.
– Ach, děvče, marně ho vítáš, nevezme si tě za ženu.
Vare bylo sotva šestnáct, když přišla o mamink…
Ale, děvče, zbytečně mu podstrojuješ, nikdy si tě nevezme za ženu. Věře bylo sotva šestnáct, když přišla o maminku. Táta už před sedmi lety odjel na práci
Pronajímám svůj byt Natálie Sýkorová, nyní už Novotná, vždy považovala za nejhorší v životě to, když něco dobrého začíná tiše, téměř nepozorovaně, a pak
Toulal jsem se noční Prahou, klimbal jsem po chodnících, pěkně notně ovíněný. Kam jsem dorazil? To mi bylo jedno. Tohle město mám v malíku, nohy mě stejně
Dobré zprávy
– Stala ses prázdným místem, Zdeňko. Rozumíš? Prázdným. Místem. Řekl to naprosto klidně, skoro bez barvy v hlase, jako kdyby předčítal nákupní seznam.
Krájej salát jemněji, poznamenala paní Milada Nováková a hned se zarazila. Ach, promiň, dcerko. Zase tě poučuji… Ne, usmála se Terezie.
Tři nové klíče Proč jsi tak bledá? Zase nějaká tvoje dieta? ozval se hlas tchyně mezi dveřmi, aniž by mě vůbec pozdravila. Stál jsem u sporáku ve starém
Deník Elišky Novákové Pavle, kde si mám sednout? zašeptala jsem, když jsme vstoupili do slavnostního sálu restaurace. Díval se na mě otráveným pohledem
Náhradní letiště Slyšíš mě vůbec? Jeho hlas byl tichý, trochu provinilý. No, spíš skoro provinilý než doopravdy. Marie, ptám se, slyšíš mě?