Happy News
Manžel mě vyměnil za mladou a přikázal matce hlídat, abych z jeho bytu neodvezla věci. Ale nechala jsem ho bez ničeho.
012
Václav stál uprostřed prostorného, měkkým světlem zalitého obývacího pokoje a shovívavě hleděl na manželku. Připadal si, jako by právě vyhrál ve Sportce.
Happy News
„Nedáš sestře peníze — na svátky nemusíš jezdit,“ řekla matka. A já už jsem se ani nechystala.
014
3. července večer Dnes jsem seděl u Vlasty Novotné v kuchyni a poslouchal, dokud nedořekla. Pak jsem se vrátil domů. Potřebuju to ze sebe dostat, jinak
Happy News
— Nedáš sestře peníze — na svátky nemusíš přijíždět, — řekla matka. A já už jsem se nechystala.
0166
Dneska jsem si vzpomněl, jak to celé bylo. Musím si to zapsat. Týká se to mojí sestry Lenky a jejích vlastních slov, kterýma řekla dost.
Happy News
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že má manžel jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama nebo nevěřila tomu, co se děje. Babička mě učila: křičí ti, kteří už nemají žádné argumenty. Já ale argumenty měla – čekala jsem, až se složí do uceleného obrazu. A nečekala jsem na hádky. Čekala jsem na přeřeknutí. Protože muži, obzvlášť takoví jako můj Petr, se vždycky neprořeknou o ženách, ale o penězích, které jim nepatří.
016
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že můj muž má jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama nebo nevěřila tomu, co se děje. Babička mě učila: křičí ti
Happy News
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že můj muž má jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama nebo nevěřila tomu, co se děje. Babička mě učila: křičí ti, kdo už nemají argumenty. Já jsem argumenty měla – čekala jsem, až se dají dohromady do celistvého obrazu. A nečekala jsem na hádky. Čekala jsem na přeřeknutí. Protože muži, obzvlášť takoví jako můj Petr, se vždycky podřeknou ne o ženách, ale o penězích, které jim nepatří.
040
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že můj muž má jinou. Nebylo to ze strachu ze samoty nebo z toho, že bych nevěřila vlastním očím. Babička mě učila: křičí
Happy News
Světlano, to jste vy? — ozvalo se do sluchátka suchým, odtažitým a dokonce poněkud podrážděným ženským hlasem. — Ano, to jsem já. Dobrý večer, — odpověděla jsem a snažila se poznat intonaci. — Tady Olga, manželka vašeho bývalého muže, — odsekla bez jakéhokoli úvodu či pozdravu. — Chci vám sdělit dvě zprávy. První — Michal už není. Druhá — přijďte a vezměte si jeho matku. Protože tady ji nepotřebuji. Ztuhla jsem. Slova zněla jako z nějaké jiné dimenze. Ani jsem hned nepochopila, o co přesně jde a proč mi ta žena telefonuje právě teď. S Michalem jsme spolu žili jen jeden rok. Byla to krátká, nešťastná zkušenost, která po sobě zanechala jen hořkost. Pak jsme se rozvedli a naše cesty se definitivně rozešly. Neviděli jsme se, nepsali si a patnáct let jsme spolu vůbec nekomunikovali. Patnáct let — to je obrovský kus života. Za tu dobu jsem stihla vybudovat úspěšnou kariéru, sama si koupit vlastní dvoupokojový byt, zařídit si ho podle svého vkusu a úplně se naučit žít sama. Všechno bylo v pořádku, měla jsem stabilitu a klid. Jenže po tom dávném manželství jsem si hluboko uvnitř řekla: mé srdce je pro muže navždy zavřené.
09
Pátek se pomalu chýlil ke konci. Na hodinách bylo skoro jedenáct večer. Týden byl vyčerpávající, a tak jsem se už chystala do postele. V bytě vládlo útulné
Happy News
Světlano, jste to vy? — ozvalo se v telefonu suchým, odtažitým a dokonce trochu podrážděným ženským hlasem. — Ano, jsem to já. Dobrý večer, — odpověděla jsem a snažila se poznat intonaci. — To je Olga, manželka vašeho bývalého manžela, — bez sebemenšího úvodu či pozdravu odsekla. — Chci vám sdělit dvě zprávy. První — Michal už není. Druhá — přijďte si vyzvednout jeho matku. Protože tady ji nepotřebuji. Ztuhla jsem. Slova zněla jako z jiného světa. Ani jsem hned nepochopila, o co vlastně jde, a proč ta žena volá zrovna mně. S Michalem jsme spolu žili jen jeden rok. Byla to krátká, nešťastná zkušenost, která po sobě zanechala jen hořkost. Poté jsme se rozvedli a naše cesty se definitivně rozešly. Neviděli jsme se, nepsali si a nijak nekontaktovali už patnáct let. Patnáct let — to je obrovský kus života. Za tu dobu jsem stihla vybudovat úspěšnou kariéru, sama si koupit vlastní dvoupokojový byt, zařídit ho podle svého vkusu a zcela se naučit žít sama. Všechno bylo v pořádku, měla jsem stabilitu a klid. Jenže po tom dávném manželství jsem hluboko uvnitř rozhodla: mé srdce je pro muže navždy zavřeno.
059
Pátek se chýlil ke konci. Na hodinách už bylo skoro jedenáct večer. Týden byl vyčerpávající, takže jsem se už skoro chystala jít spát. V bytě vládl příjemný
Happy News
„Vám stačí důchod,“ řekla snacha. Téhož dne jsem odmítla hlídat vnoučata.
095
Blažena slízla bílý krém z čajové lžičky; krém se na kovu leskl jako úlomek měsíce. „Paní Libuše, vy jste teď v důchodu. Nemáte za co utrácet.
Happy News
„Z důchodu se uživíte,“ řekla snacha. Téhož dne jsem odmítla hlídat vnoučata.
010
Dnes večer mi Božena Nováková vyprávěla příběh, který mě nenechal chladným. Musel jsem si ho zapsat. Květa si olízla bílý krém ze lžičky.
Happy News
Bída a nadějeV prašných ulicích ostravského předměstí si malý Tomáš schovával do kapsy uschlou kůrku chleba pro svou nemocnou maminku, zatímco za obzorem mírně prosvítalo první ranní světlo.
015
Celých osmnáct let to byl zvláštní sen. Měl jinou logiku než realita: čekání se tvářilo jako láska, sliby jako skutky a já jsem si pořád dokola říkala