Dobré zprávy

*Zápis v deníku* Unavená po dlouhém pracovním dni snila Eliška jen o jediném: večeři s manželem, horkou vanu a klidný spánek. Den byl náročný — nekonečné

Bála jsem se, že mě manžel opustí, protože jsem porodila dceru a ne syna. V naší rodině vždycky panoval kult synů. Žijeme v Česku a holčičky se tu nějak víc neoceněly.

Moje kamarádka Zuzana je v poslední době k nepoznání. Vypadá jako stín své bývalé já — sklíčená, ztracená, s očima plnýma úzkosti. A já jako její blízká

Když mi někdo podhodil mimino, můj život se zhroutil: nebyla jsem připravená na takovou životní zkoušku. Od chvíle, kdy jsme si vzali adoptované dítě

„Co schováváš v lednici?“: příběh o tom, jak mě napadlo dát na dveře zámek, protože manžel snědl všechno Nikdy by mě nenapadlo, že jednou uslyším větu

Nemůžu být matkou. A důvod je to můj manžel. Ještě před pár lety se mi zdálo, že mě život konečně obdaroval opravdovým štěstem. Vzala jsem si muže z lásky.

Když jsme se s Jakubem konečně nastěhovali do vlastního bytu, cítili jsme, že život začíná nanovo. Dlouho jsme váhali s hypotékou, ale nakonec jsme to

“Okamžitě se ho zbav!” řekla o mém kočičím společníkovi, se kterým jsem žil deset let. Nedávno jsme se s mou přítelkyní Zuzanou rozhodli začít žít spolu.

Když se Adéla vdávala, byla pevně rozhodnutá: svou tchýni nikdy nebude oslovovat “maminko”. Ano, mnoho jejích kamarádek rády říkaly matkám

Bohumile Kovářové bylo pětašedesát let a většinu života strávila sama, vychovávajíc dvě děti — Alenu a Tomáše. Manžel zemřel, když bylo mladšímu pouhé