Dobré zprávy
„A ty kam to uprostřed noci? Proč balíš děti?“ zeptal se. „Odcházíme od tebe.“ Ta noc se zdála jako každá jiná, dokud se Aleš nevrátil domů dřív – hodiny
„Ty jsi rozvratnice!“ — obvinila mě snacha z něčeho, co jsem neudělala. „Podívejte se, řekla mi do očí, že se snažím zničit jejich manželství. Chápete to?
Můj manžel mizí mezi prací a matkou a já se topím v samotě… Už víc než rok žiju skoro sama. Ne, oficiálně jsem vdaná, mám dítě, dům, ale můj manžel…
Víš, nikdy by mě nenapadlo, že můj život se promění v něco jako vojenský výcvikový tábor, kde každý krok někdo hlídá a každé zaváhání se trestá…
„Rozhodli jsme se, že dětem nic nedědíme. Ať je to pro ně životní lekce.“ S Veronikou jsme se vždy snažili být dobrými rodiči. Ne diktátory, ne moralisty
„Nevěsta mému synovi leze na krk!“ křičí tchyně a obviňuje mě z lenošení, i když jsem na mateřské se dvěma dětmi. Nikdy jsem si nic nenamlouvala.
Dědicství, nebo svoboda: Už nechceme žít podle otcových pravidel Po mamince smrti se náš otec úplně změnil. Bez jejího zklidňujícího vlivu se z člověka
Ten den jsem jel autobusem do školy. Zima, mráz, skla zamlžená, uvnitř těsno, cítit levný tabák a staré oblečení. Na jedné zastávce nastoupil muž kolem padesátky.
Celý svůj život jsem prožila v malé vesnici nedaleko Plzně. Od malička pro mě půda nebyla jen práce, ale opravdová údělka. Léčí. Zachraňuje.
Moje maminka se už mnoho let snaží oběkat moji dceru – a dělá to, bohužel, bez sebemenšího pochopení, že tím jen kazí jejich vztah. Dcera je teenager