Dobré zprávy

Jsem matkou dvou dospělých synů. Ten starší je dávno ženatý, bydlí v jiném městě a přijede tak dvakrát do roka. Ten mladší, Honza, je moje opora a starost celého života.

Bylo jsem teprve patnáct, když mamka oznámila, že si bere jiného muže. A mne, svou jedinou dceru, bez váhání poslala bydlet k babičce. Jen jsem jí překážela

Je mi 38 let, nejsem vdaná, nemám děti – a víte co? Cítím se naprosto šťastná. Nemám žádné z těch problémů, o kterých lidé rádiš rozmívají, když zjistí můj stav.

S Jirkou jsme spolu už skoro sedm let. Potkali jsme se, když jsme oba studovali na vysoké a bydleli v sousedních pokojích na koleji. Vždycky se vracel

Byl to úplně obyčejný úterý. Pěl jsem z práce o něco dřív – snil jsem jen o tichu, šálku čaje a pár dílech oblíbeného seriálu. Dům mě přivítal neobvyklým klidem.

„Mami, nevoň mi každej den“ — ta slova mi zlomila srdce. „Mami, co novýho by mi mohlo bejt za jeden den? Proč mi musíš volat každej den?

Uplynuly již dva roky. Od té doby mi má dcera neposlala ani slovo. Vymazala mě ze svého života. A mně brzy bude sedmdesát… Mou sousedku, Ludmilu Pavlovnu

Mám sestru, se kterou už nechci mít nic společného. Naše vztahy už dávno praskly ve švech a teď je mi jasné, že jsme prostě příliš rozdílné, abychom si rozhýly.

Tento příběh není výmysl, není to scénář z filmu ani městská legenda. Je to skutečnost, od které tuhne krev v žilách. Vyprávění, které jsem slyšel od přítelkyně

Chlupatý zachránce Pravidelný rytmus kol a mihotající se stromy za oknem vlaku kolébaly Václava do polospánku. Opíral se čelem o sklo a pevně svíral velkou