Dobré zprávy

Život může být někdy pěkná čmuchalovská – zvlášť když se nepřítel v domácnosti ukáže být ne cizí člověk, ale tchýně s úsměvem až na uších a krabičkou podezřelých karbanátků.

Teď je mi sedmdesát. Jsem úplně sama. Pro svou dceru jsem jen přítěž. Je vdaná dvacet let a raději na mě vůbec nemyslí. „Dcero, přijď prosím večer.

V malém městečku na jihu Čech, kde ulice tonou v zeleni a život plyne pomalu, můj osud udělal prudkou zatáčku. Já, Alena Nováková, jsem se vracela z práce

Už jsem si v mysli sbalila tašku s nejnutnějšími věcmi, abych utekla s dítětem od manžela a jeho rodičů z téhle vesnice. Ne, nehodlám zasvětit svůj život

Nechci skončit jako stará žena, kterou nikdo nechce. Můj syn se oženil před deseti lety. Od té doby se tísní s manželkou a dcerkou v malém jednopokojovém bytě.

Milovala jsem svého manžela, ale on byl oddaný jen své matce. S Anetou jsme byly kamarádky už od základní školy a později jsme spolu studovaly na vysoké v Brně.

Jmenuji se Ludmila a ještě před pár měsíci jsem si myslela, že vím všechno o životě, manželství a zradě. Ale jedna návštěva mi obrátila svět vzhůru nohama.

V malém městečku na břehu Vltavy, kde čas plyne pomalu a sousedi si tykají, naše rodina prožila zkoušku, jež navždy změnila naše životy.

Stojí za to obětovat se pro cizí odpočinek: jak jsem odmítla pustit své švagry zdarma do domu u moře — a stala se vyvrhelem Dávno jsem si zvykla, že můj

Je mi pětapadesát let a celý život jsem si myslela, že konfliktům mezi tchýní a snachou se dá vyhnout, pokud jsou obě ženy rozumné. Vždyť nás spojuje láska