Dobré zprávy
Stalo se to jednou pozdě v zimním večeru v malém městečku nedaleko Brna. Manžel odešel na noční směnu a já zůstala doma s naším dvouletým synem Jakubem.
Na chodbě to smrdělo dušeným zelím a starými dráty. Ten důvěrně známý večerní pach pronikal skrz škvíry ve dveřích, usazoval se na ramenou jako vzpomínka
Nikdo si nevšiml Jarmily. Ani v tramvaji, ani v lékárně, dokonce ani ve svém vlastním vchodě, kde žila víc než dvacet let. Lidé kolem ní procházeli, ani
Jakub seděl na lavičce u zastávky a pozoroval auta, která pomalu projížděla po mokré silnici. Březnový vítr pronikal pod jeho tenkou bundu, ale on necítil chlad.
Neváha tíhy Na první pohled by nikdo nepoznal, že s Jakubem něco není v pořádku. Vysoký, štíhlý, s precizní přesností v každém pohybu, vypadal jako člověk
Celý život jsem byla jen služkou pro vlastní děti. Teprve ve 48 letech jsem poprvé pochopila, co to znamená opravdu žít. Do osmačtyřiceti jsem netušila
Cínové světlo Když se Vojtěch Zeman vrátil do svého města, zapadlého mezi kopci středních Čech, nikdo nevěděl, proč to udělal. Ani on sám to neuměl vysvětlit.
Dům, kde se vznáší podzim Když Alena zjistila, že matka zemřela, nezaplakala. Jen vypnula telefon, stáhla si rukavice a sklouzla po schodech mezi třetím
Tam, kde to nečekáš Když Barbora vyšla z domu, její ruka jako by z vlastní vůle nenasadila prsten. Ne z pospěchu, ne z zapomnětlivosti — prostě ne.
Strážný Svoboda Svoboda se objevil v továrně počátkem zimy, s prvními mrazíky. Nikdo nevěděl, odkud přišel. Bylo jasné, že není odsud. Mluvil s lehkým









