Dobré zprávy
To se stalo pozdě jednou zimní nocí v malém městečku nedaleko Brna. Muž byl na noční směně a já zůstala doma s naším dvouletým synem Jakubem.
Dům, kde se třepotá podzim Když Alena zjistila, že matka zemřela, nezaplakala. Jen vypnula telefon, stáhla si rukavice a klesla na schody mezi třetím a
Rodiče Honzy mu vybrali nevěstu podle postavení. A já jsem zůstala nepřítelem jen proto, že jsem nevyrostla v té správné rodině. Můj příběh začal už v dětství.
Dveře se rozlehly téměř okamžitě, sotva zmáčkl zvonek. Na prahu stála stará žena, vypadala na osmdesát let, s bystrým, potutelným pohledem.
**Zápis z deníku** Když se Lucie vrátila domů s dcerami, hned se rozplakaly. Holky právě přišly od babičky a byly naprosto zničené. „Mami, babička nás
Olověné světlo Když se Viktor vrátil do svého města, ztraceného mezi kopci středních Čech, nikdo nevěděl, proč to udělal. Ani on sám to neuměl vysvětlit.
Deníkový záznam – Podzim odpuštění „Paní doktorko Dvořáková, proč to děláte? Nechte toho pacienta na kolegovi Novákovi!“ Sestřička Anežka měla hlas rozechvělý starostí.
Příliš čisto pro mladou maminku: ponaučení od tchýně Alena Vávrová přišla k snaše bez ohlášení. Ema ji přivítala s dcerkou v náručí a snažila se holčičku uklidnit.
Hlas pod srdcem Když se Jakub Vávra vrátil do svého rodného městečka v Krušných horách po šestnácti letech, nikomu to neřekl. Ani matce, ani sestře, ani
Únorové ráno stála Alena u okna a dívala se na mokrý asfalt, který prosvítal skrz zbytky sněhu. Počasí bylo šedivé, tiché, a tato tichost měla cosi tísnivého.









