Dobré zprávy
Vzpomínky na minulost ukryté v tichu: příběh inspirovaný vajíčkem a láskou
0245
Dvacet let spolu. Dvacet let se stejným příjmením, stejnou adresou, stejnou cestou do práce. A teď — oddělené stravování. Nejen různé pokrmy — různé lednice.
Dobré zprávy
Všechno, co zůstalo nevyslovené
048
Všechno, co zůstalo nevyřčené Když zavolali Josefovi z domova důchodců, jméno Václava Nováka v něm nezpočátku nenašlo odezvu. Bylo jako vzdálený zvuk
Dobré zprávy
Když maminka odchází: Jak žena, žijící pro ostatní, zvolila sama sebe
0556
“Když maminka odjede k moři: jak žena, která žila pro druhé, vybrala sebe” — Honzo, prosím tě, zajdi pro chleba, — hlas Věry Josefovny se třásl
Dobré zprávy
Dcery odsoudily “sobeckou” matku, která obětovala celý svůj život pro ně.
0110
V malé vesnici na jihu Čech, kde čas plyne pomalu a staré dřevěné domy ukrývají rodinná tajemství, panovalo jedno přesvědčení: matka musí obětovat vše
Dobré zprávy
Perfekcionismus mladé matky: Poučení od tchyně
055
Příliš čisto pro mladou maminku: ponaučení od tchýně Jana Vávrová vstoupila do domu snachy bez varování. Anička ji přivítala s dcerou v náručí, snažila
Dobré zprávy
Odešel jsi, aby se mohla narodit
0339
Anička prostřela stůl, postavila na plotnu zelenou polévku, dozlatova opečené bramboráčky s kapustou — od malička věřila, že láska prochází žaludkem.
Dobré zprávy
Klíč k pochybnostem
049
Klíč od pochybností Když se Soňa chystala vdát, kamarádky jí jedna přes druhou vyprávěly hrůzostrašné historky o tchýních. Každá měla svůj děsivý příklad
Dobré zprávy
Drama, která začala žertem: Jak jí kocour říkal „dcerko“, a ona byla manželkou
0136
Během svátků jsem se ocitl na návštěvě u přátel v Karlových Varech. Sešla se příjemná společnost, i když jsme se většinou neznali. Všichni si povídali
Dobré zprávy
Nádech cizí duše: příběh z venkovského domu
048
Teplo cizí duše: příběh ve venkovském domě Petr postavil těžké kýble s vodou na lavici v předsíni u babičky Boženy a už se chystal odejít, ale stařenka
Dobré zprávy
Stíny zrady
0269
Podzimní večer halil Brno měkkým svitem pouličních lamp. Listí šustilo pod nohama, vytvářející iluzi klidu. Václav, oděný v tmavém kabátě, svíral kytici