Dobré zprávy

Nic, maminko! Máš svůj dům? Tam bydlíš ty. Sem nechoď, pokud tě nepozveme. Moje maminka žije v malebné vesnici na břehu řeky Berounky. Za jejím domem začíná

Vnější lesk, nebo zlaté srdce? Občas toužíme po uznání a postavení natolik, že zapomeneme na ty, kdo nám nejvíce pomohli dostat se tam, kde jsme.

Je mi čtyřicet jedna let a dům, ve kterém žiji, patřil kdysi mým prarodičům. Když už tady nebyli, zůstala tu ještě nějaký čas máma a po její smrti přešlo vše na mě.

Lekce lidskosti, na kterou nikdy nezapomene Nikdy nesuďte knihu podle obalu, ani člověka podle skvrny na tričku. Dovolte mi zavzpomínat na příběh, který

Moje bývalá tchyně sleduje naši rodinu. Moje tchyně, paní Zdena Nováková, měla tehdy 52 let a byla matkou mé zesnulé ženy Růženy. Vzal jsem si ji, když

Ale Táňo, no tak, prosím tě, vždyť ti těch pár okurek nemůže chybět! Stejně ti přerostou, zežloutnou, a mně přijeli vnoučata, potřebují nějaké vitaminy.

Lustry v sále svítily jako chycené hvězdy, třpytící se na starém zámku uprostřed podivného snu, kde se stěny občas mírně vlnily a čas tikal jinak.

Ta ženská si jenom hraje s mým manželem, rozčilovala se Klára. Seděl jsem na gauči, díval se na svůj mobil a znovu ve mně začínal vřít ten dobře známý

Jak jsi mohla takhle klesnout? Dcero, ty se nestydíš? Máš ruce a nohy zdravé, tak proč nepracuješ? napomínali žebračku s dítětem. Pamatuji si, jak paní

Petra seděla na staré posteli vedle své tchyně. Obě byly zachumlané do několika vrstev svetrů, protože zima měla dveře dokořán a v kamnech zatím jen líně