Nemohu ho přijmout. Jsme spolu patnáct let. Patnáct let strávených se stejným mužem, o kterém si myslím, že ho znám jako nikoho jiného…., a on najednou prohlásí, že jeho jediným skutečným přítelem je pes.
S Davidem jsme se brali, když jsme ještě studovali na univerzitě. Vždycky jsme byli považováni za dokonalý pár. Co přesně z nás udělalo tak dokonalý pár? Vycházeli jsme spolu opravdu dobře. Oba jsme byli atraktivní, úspěšní a nikdy jsme se spolu nehádali, ani kvůli maličkostem.
Vždycky jsme raději dělali kompromisy, než abychom trvali na svém. Všechno by bylo skvělé, kdyby nebylo problému s dětmi. Mysleli jsme si, že nikdy nebudeme moci mít děti. Byli jsme tak šťastní. Rozhodli jsme se, že naše dítě by mělo vyrůstat co nejdál od znečištěného městského vzduchu. David tedy vzal odpovědnost na sebe a slíbil, že udělá vše pro to, aby postavil dům na venkově a vybavil ho tak, aby se dítě mělo dobře. Porod proběhl dobře a zdálo se, že nás čeká šťastná budoucnost. Náš Mark však začal mít vážné problémy s dýcháním. Když jsme jeli do nemocnice , bylo všechno v pořádku, ale když jsme se vrátili domů, dušnost se vrátila, stávalo se to pokaždé.
Hledali jsme pomoc u mnoha lékařů, ale až lékařka z místní nemocnice , starší žena s dlouholetou praxí, objevila náš problém. Navštívila náš dům, vyšetřila stav a pozdravila také našeho psa Jacka. David dostal Jacka jako dárek od svého otce. Byl starý, a tak jsme mu v domě vyčlenili samostatné místo, aby se cítil dobře. David byl na tohoto psa citově vázán, a když lékařka navrhla, abychom se Jacka zbavili nejen z domu, ale i z našeho života, David reagoval nepřátelsky. Řekl, že si najdeme jiný způsob, jak s naším dítětem zacházet. Nehádala jsem se, jen jsem vzala Marka a odešla z domu. Od té doby žijeme odděleně. Jack nás před časem opustil.
Mark je na svého otce velmi vázaný a pojí je silné pouto. David dělá všechno pro to, aby mě získal zpátky, ale já mu nemůžu odpustit ta zraňující slova, která mi řekl.
