BEZ DUŠE
Božena Nováková se vrátila domů zpět. Byla v kadeřnictví, jak to měla ve zvyku, navzdory svému úctyhodnému věku nedávno jí bylo 68 let pravidelně se nechávala hýčkat u své kadeřnice. Božena Nováková si dala upravit vlasy i nehty; tahle skromná péče jí vždy pozvedla náladu i energii.
Božko, nějaká příbuzná tě dnes hledala. Řekl jsem jí, že se vrátíš později. Slíbila, že se ještě staví, oznámil jí muž Josef.
Jaká příbuzná? Vždyť už nikoho nemám. Nějaká vzdálená sestřenice ze Šluknova, půjde něco žádat. Měl jsi ji odmítnout; klidně jsi mohl říct, že jsem ujela až někam do Beskyd, zabručela Božena.
Proč bych lhal? Myslím, že je opravdu z tvé rodiny. Vysoká, vznešená, tak trochu připomíná tvou maminku ať jí země lehká. Nemyslím si, že přišla něco žebrat; byla velmi slušná a oblečená elegantně, snažil se Josef uklidnit choť.
Asi za čtyřicet minut někdo zazvonil u dveří. Božena otevřela. Opravdu, ta žena byla podobná její mamince, v kvalitním kabátu, lodičkách, rukavičkách, s malými diamanty v uších tomu Božena rozuměla.
Pozvala ji ke stolu, kde už bylo nachystáno.
Tak tedy seznamme se, když jsme příbuzné. Jsem Božena, klidně bez příjmení, vidím, že věkově jsme si blízko. Toto je můj muž Josef. Po které linii jsi mi vlastně rodina? zeptala se.
Žena zrudla, zaváhala. Já Jsem Alena Alena Vránová. Dvanáctého června mi bylo právě 50. Nemluví vám to datum do duše? zadívala se.
Božena zbledla.
Už víte, že si vzpomínáte. Ano, jsem vaše dcera. Nic od vás nechci. Jen jsem vás chtěla vidět. Celý život jsem byla v nejistotě. Nikdy jsem nerozuměla, proč mě máma nemiluje už osm let je po smrti. Tátu jsem ztratila nedávno, před dvěma měsíci. Teprve na smrtelné posteli mi řekl pravdu o vás. Prosil, abyste mu odpustila, kdyby to šlo. Alena třásla hlasem.
Tomu nerozumím? Ty máš dceru? zíral Josef.
Tak to vypadá. Povím ti to potom, řekla Božena.
Takže dcera Dobře, dívala ses? Pokud myslíš, že budu prosit za odpuštění, zmýlila ses. Žádná vina na mé straně není. Otočila se k Aleně: Snad ti táta stačil vše vysvětlit? Jestli ve mně chceš vzbudit mateřské city, tak to ne ani na špetku. Promiň.
Můžu někdy ještě přijet? Žiju jen ve Vinoři. Máme velký dům na dvorku, vezmi s sebou Josefa, zvykněte si na mě. Dovezla jsem vám fotky vnuka a pravnučky. Podíváte se? opatrně se zeptala Alena.
Nechci. Nepřijeď. Zapomeň na mě. Sbohem! uzavřela Božena rázně.
Josef Aleně objednal taxi a šel ji vyprovodit. Když se vrátil domů, Božena už sklidila ze stolu a v klidu sledovala televizní zpravodajství.
Ty tedy máš pevné nervy! Měla bys vést armádu. Máš vůbec duši? Už dřív jsem tě podezíral z bezcitnosti Ale že až takhle, zamumlal Josef.
Seznámili jsme se, když mi bylo 28, viď? Tak věz, duši mi vyrvali už mnohem dřív.
Jsem holka ze vsi. Vždycky jsem chtěla do města, proto jsem makala ve škole a dostala se na univerzitu jako jediná z třídy.
V 17 jsem poznala Karla. Milovala jsem ho bezmezně, byl o 12 let starší, ale to nevadilo. Po bídném dětství bylo vše ve městě jako z pohádky. Stipendium nestačilo na nic. Byla jsem pořád hladová, nabídky do cukrárny nebo na pohár zmrzliny jsem vítala s nadšením.
Nic mi nesliboval, ale byla jsem jistá, že velká láska znamená svatbu.
Když mě jednou večer pozval na chalupu, neváhala jsem. Teď jsme byli spojeni. Setkání na chatě byla pravidelná, brzy bylo jasné, že čekám dítě jeho dítě.
Řekla jsem mu to. Radost mu zářila z očí. Zeptala jsem se, kdy se vezmeme? Už mi bylo 18, do matriky se dát mohl.
Sliboval jsem ti někdy svatbu? zavrtěl hlavou.
Neslíbil. Ani se ženit nebudu. Jsem ženatý, klidně pokračoval.
A co dítě? Já?
Mladá jsi, zdravá, mohla by tě tesat do sochy s veslem. Vezmeš si v univerzitě akademické volno, zatím studuj, po porodu půjdeš s námi. S ženou si tě vezmeme k sobě.
Nám dítě nejde, žena je o dost starší. Až ho porodíš, dítě dáš nám. Jak to vyřešíme, není tvůj problém. Já jsem na radnici nikdo poslední, žena je primářkou v městské nemocnici. O dítě se neboj, jsi krytá. Po porodu ti klidně zaplatíme.
Tehdy nikdo o náhradním mateřství v Česku ještě nevěděl. Asi jsem byla jediná tehdejší náhradní matka. Měla jsem snad jít domů a hanbit celou ves?
U nich na vile jsem bydlela až do porodu. Karelova žena za mnou nechodila, asi žárlila. Dceru jsem narodila doma, přijela porodní asistentka, bylo to podle pravidel. Ani jsem ji nekojila. Hned ji odnesli. Nikdy jsem ji už nespatřila. Za týden mě nenápadně vypakovali. Karel mi dal peníze.
Vrátila jsem se do školy, po studiích do továrny. Dali mi pokoj v ubytovně. Dělala jsem nejdříve mistrovou, pak hlavní mistrovou v kontrole.
Měla jsem spoustu známých, ale do manželství mě nikdo nezval až ty ses objevil. Bylo mi už 28, vlastně jsem to ani nechtěla, ale mělo by se.
Pak už to znáš. Měli jsme pěkný život, tři Škodovky vystřídali, dům je plný, zahrada upravená. Každé léto jsme jezdili na dovolenou Chorvatsko, Vranov, Balaton. Továrna přežila krize v devadesátkách, protože se tam dělal unikátní díl na traktory; co v ostatních dílnách, to nikdo neví. Dodnes je areál obehnaný ostnatým drátem a strážními věžemi.
Do důchodu jsme šli ve výhodě. Máme vše. Děti nemáme a ani po nich netoužím. Když vidím, jaké dneska děti jsou dořekla Božena.
Špatně jsme žili. Já tě měl opravdu rád. Celý život jsem se snažil rozehřát ti srdce, ale nešlo to. Dobře, děti nebyly, ale ani koťátko nebo pejska jsi nikdy nelitovala. Sestra tě prosila o pomoc neteři, ani na týden jsi ji doma nechtěla.
Dnes přijela dcera tvá vlastní a jak jsi ji přijala? Vlastní krev, Božko! Kdybychom byli mladší, požádám o rozvod ale už je pozdě. Vedle tebe je zima, úplně zima, konstatoval rozčileně Josef.
Božena se trochu polekala; takto s ní Josef nikdy nemluvil.
Celý klid její existence narušila ta dcera.
Josef se odstěhoval na chatu. V posledních letech tam žije. Má tam tři psy posbíral je jako odložená štěňata a bůhví kolik koček a kocourů.
Domů chodí málo. Božena ví, že jezdí za dcerou Alenou, tam se seznámil s celou rodinou, prapravnuci zbožňuje.
Vždycky byl podivín, podivínem zůstal ať si žije, jak chce, pomyslela si Božena.
Nemá touhu poznat blíže Alenu, vnuka ani pravnučku.
Jezdí sama k moři. Odpočívá, nabírá síly a cítí se výborně.
