Anna zapínala bundu svého syna a v hrudi jí narůstal vztek. Další povinná návštěva u tchyně. Další večer plný falešné zdvořilosti, skrytých posměšků a nepříjemných pohledů. Od začátku věděla, že s Boženou Novákovou nebude mít dobrý vztah. Ta ji nikdy nepřijala jako vhodnou ženu pro svého syna.
— Co je to zase za výraz, Anno? — povzdechl si Tomáš, když viděl její otrávenou tvář. — Zase se ti tam nechce?
Anna se hořce zasmála.
— Ty se ještě ptáš? Tomáši, ty moc dobře víš, co mě tam čeká!
Oči jí zablýskaly vztekem.
— Zase bude kritizovat, zase bude rýpat, zase mi bude vyčítat, že špatně vychovávám našeho syna! A vůbec ji nezajímá, že já pracuji, já se starám o domácnost, já vařím, já uklízím a já platím všechny účty! Já držím naši rodinu nad vodou, Tomáši!
— Ale vždyť jsi celý den doma… — řekl lhostejně a pokrčil rameny.
Anna přimhouřila oči.
— Fakt? Myslíš, že jen sedím a koukám do zdi? Nebo že peníze prostě spadnou z nebe?!
— Já taky pracuji! — odsekl dotčeně. — Není moje vina, že vydělávám míň.
Pravda však byla neúprosná – Anna jako interiérová designérka vydělávala třikrát víc než on. Kdyby nebylo jí, sotva by měli z čeho žít.
— Nemohl bys tam jet sám? — zeptala se s poslední nadějí v hlase.
— Anno, dneska má moje máma narozeniny! Nemůžeš ji jen tak ignorovat!
Zatnula zuby a pomohla synovi obout boty. O dvě hodiny později už seděli v obýváku Boženy.
V místnosti byla už jako obvykle i Karolína – Tomášova neteř. Anna si dávno všimla, že tchyně ji zbožňuje. Karolína pro ni byla vším, zatímco vlastního vnuka skoro nebrala na vědomí. Ale nedivila se. Karolíně před pěti lety zemřeli rodiče a Božena ji od té doby vychovávala.
Kolem nich seděly sestry Boženy, popíjely kávu a hlasitě se smály.
A pak Božena řekla větu, která všechno změnila.
— Rozhodla jsem se — oznámila s vážnou tváří. — Svůj byt odkazuji Karolíně. Tomáši, ty už máš kde bydlet, nepotřebuješ ho.
Tomáš ani nemrkl. Jen přikývl.
O pár dní později bylo vše právně vyřešeno. Karolína se stala oficiální majitelkou bytu – s podmínkou, že se tam nastěhuje až po smrti babičky.
Jenže osud měl jiné plány.
Boženu postihla mozková mrtvice a náhle se stala úplně bezmocnou.
— Musíme se k ní přestěhovat — oznámil Tomáš pevným hlasem. — Sama to nezvládne.
Anna cítila, jak se jí svírá žaludek. Už věděla, co to znamená.
To ona se měla o všechno starat – krmit ji, přebalovat, umývat… a přitom stále pracovat a starat se o syna.
Ale neřekla nic.
Měsíce plynuly a Anna už neměla sílu.
Až jednou večer vybuchla.
— Tomáši, byt tvojí matky patří Karolíně. Neměla by se tedy o babičku postarat ona?
— Karolína studuje, Anno! Má přítele! Nemůže přece žít s nemocnou babičkou!
Anna se hořce zasmála, sarkasticky a zoufale.
— Tomáši, já už nemůžu!
Tomáš si založil ruce na prsou.
— Aha. Takže už tě to nebaví?
Anna se třásla.
— Dusím se! Ty, tvoje matka, naše dítě, moje práce… JE TOHO MOC!
— Ale vždyť pracuješ z domu… — řekl ironicky.
Annin pohled se změnil v ledový nůž.
— A co jako? Myslíš, že to není skutečná práce?!
Srdce jí zběsile bušilo.
— Víš co? Od teď se o ni budeš starat TY!
— Je to moje máma, ale tvoje tchyně! To je tvoje povinnost! Co si myslíš, že ji budu mýt já?!
Ticho.
A pak Anna pronesla chladným, neústupným hlasem:
— Já ti nic nedlužím.
Tomáš se ušklíbl.
— Tak si najmi ošetřovatelku!
— Opravdu? A zaplatíš ji ty?
— Proč bych měl?!
— Takže žádná ošetřovatelka nebude.
Složila ruce na prsou.
— Klidně můžeš platit z jejího důchodu. Nebo… ze své výplaty?
Tomášův obličej ztvrdl vztekem.
— Tak proč vůbec mám ženu?!
A v tu chvíli to prasklo.
Anna najednou všechno pochopila.
Tomáš ji využíval celé ty roky.
A Karolína? Ani jednou nepřišla navštívit babičku.
Tu noc Anna nespala.
Ráno už měla jasno.
Jakmile Tomáš odešel do práce, sbalila kufry, vzala syna a odešla.
Nechala mu jedinou zprávu, pak ho zablokovala:
„Nebudu už dál nést tenhle kříž sama.“
Ten večer Tomáš dorazil vzteklý.
— Buď se vrátíš, nebo se rozvedeme!
Anna se pousmála. Klidně, téměř soucitně.
— Tak podej žádost. Já ji stejně měla připravenou.
Poprvé v životě Tomáš nevěděl, co říct.
Ale ona už na omluvy nečekala. Rozhodla se.
O měsíc později byli rozvedeni.
Tomáš se nikdy neomluvil.
A Anna?
Ani na vteřinu toho nelitovala.
O šest měsíců později…
Anna zaslechla novinku.
Božena zemřela.
A Karolína?
Bez zaváhání vyhodila Tomáše na ulici.
A teprve tehdy mu došlo.
Přišel o všechno.
