Zuzana, kolik ti je let? tiše se zeptal otec. Mám pocit, že nejsi na prvním ročníku vysoké školy, ale v první třídě základky. Ať je láska jakákoliv, člověk musí mít kde žít, musí jíst každý den, to je nutnost. Kam spěcháte? Zítra se chystáte vzít? Co to má být, taková nervozita? Nikdo neodmítá tvého Oskara, ať přijde, seznámíme se, promluvíme, se setkáme s jeho rodiči Mluvíme správně?
Pavel, přijedeš brzy? zeptala Hana, když volala manželovi do práce.
Brzy. Skoro jsem to dokončil, odpověděl.
Tak pojeď, neotálej! Tady je ještě spousta věcí, řekla najednou žena.
Stalo se něco? zeptal se Pavel, nervózní.
Ještě se to nestalo, ale musíme si promluvit, Hana byla zjevně rozrušená, ale zatím se nic vážného nestalo.
O půl hodiny později hlava rodiny vešel do bytu.
Co se tu stalo? opatrně se zeptal na manželku.
Převleč se, umyj si ruce, tady není potřeba všude házet a zachraňovat celý vesmír, políbila ho a lehce zatlačila směrem ke koupelně.
Za chvilku dokončil všechny povinnosti, převlékl se a vyšel do obýváku.
Jdeme, vodila ho ke dceřině pokoji. Zuzana seděla na pohovce, oči červené od slz.
Co se stalo? Pavel se snažil zůstat klidný.
Zeptej se na naši dceru, přerušila Hana, řekni tátovi, co jsi si myslela!
Zuzana se ještě víc stáhla, odvrátila se k oknu, zjevně nechtěla vykládat své problémy.
Tak, dívky, rozhodně zaklepal Pavel dlaní o stůl. Buďte teď v klidu, bez křiku a přehnaných emocí, a řekněte mi, v čem je problém, nebo to vyřešte sami, a já si půjdu po práci odpočinout!
My se chystáme vzít, doplnila žena s hořkou ironií. Hned dnes, bez otálení!
Cože? trochu zmatený Pavel. Takhle hned? Za koho, jak se říká?
Protože Zuzana tvrdě mlčela, musela znovu zasáhnout její matka Hana:
Oskar Novotný, vzpomínáš, často se u nás poslední dobou objevoval.
Jo, takže Jasně, dcerko?
Zuzana stále mlčela.
Dobře, miláčku. Skonči s těmi hrami. Co si myslíš, mám před tebou tančit, abych něco zjistil? už vážně zasáhl otec.
My s Oskarem se milujeme! najednou prohlásila dcera. On je ten nejlepší a my se vezmeme!
Konečně nějaká jasno, povzdechl se hlava rodiny. Studuje s tebou?
Ano, ve stejné skupině.
První ročník, zamumlal Pavel, jakoby to byl osud, děti
Nejsme děti! vytrhla dívka. Už nám je osmnáct, jsme plnoleté!
Dobře. Pokud jste plnoleté, jste dospělí, chápu? Tak budeme mluvit jako dospělí.
Nechci mluvit! Teď uslyšíte: Jste ještě mladí, počkejte, postavte se na nohy, prověřte city a další nudné řeči. Jste dospělí, rozumní, správní, ale nevidíte jednoduchou pravdu: milujeme se, máme city! A vy to chcete všechno zničit!
Dcerko, nikomu nic nezničím, unaveně povzdechl otec. Chci vše vyjasnit. Takže vy s Oskarem se milujete, že? Zuzana sebevědomě přikývla. To mě těší. A chcete se vzít? Oba chcete, nebo jen ty?
Táto, neútoč na Oskara. I on chce, abychom se vzali.
Výborně. Máte tedy přání. Kde budete žít, jaké peníze máte? Přemýšleli jste o těch otázkách?
To není důležité! Když se milujeme, zbytek nehraje roli! vybuchla dívka.
Zuzano, kolik ti je let? tiše se zeptal otec. Mám dojem, že nejsi na prvním ročníku vysoké školy, ale v první třídě. Ať je láska jakákoliv, člověk musí mít kde bydlet a co jíst. Kam spěcháte? Zítra se chcete vzít, co to má být? Nikdo nebrání tvému Oskarovi, ať přijde, seznámíme se, promluvíme, setkáme se s jeho rodiči Mluvím správně? obrátil se k manželce.
Ano, milý, ale je tu jeden detail Nepřehánějme to.
Oskar jde do služby?
Ne, ne do služby a ne Oskar. Zuzano, proč mlčíš, musím to všechno říkat já?
Já nemlčím, rozčileně zamumlala dcera, s Oskarem máme dítě.
Takže? překvapeně pobrukl Pavel. Co hodláte dělat?
Vezmeme se! Rodičovství! A neodmítej mě v tom! Naše dítě se narodí!
Uklidni se! Nikdo tě nenutí, musíme se sami rozhodnout. Řekni mi, znají Oskarovi rodiče?
Dnes Dohodli jsme se, že každý dnes hovoří s rodiči
A co? Ještě nezavolal s výsledkem?
Ne
Dobře, až zavolá, řekni mi. Mezitím připravte večeři, jinak zůstanu hladový.
Přes noc šli do kuchyně, kde Hana rychle ohřála večeři a položila talíř před manžela.
Co budeme dělat? tiše se zeptala.
Nevím, upřímně. Počkáme, co řeknou jeho rodiče, snad společně najdeme řešení
Když večeře skončila, přišla smutná zpráva od Oskara: jeho rodiče kategoricky nesouhlasí, po těžkém rozhovoru došlo ke konfliktu. Špatná věc
O patnáct minut později Zuzana vyšla do obýváku s telefonem v ruce a potichu řekla, zatínajíc mikrofon:
Matka Oskara chce s někým z vás mluvit
Hana zkřížila ruce před sebou:
Milý, mluv ty, prosím, já nemůžu
Pavel se podíval na ženu s káravým výrazem, ale přijal sluchátko, zvýšil hlas a přiložil prst k rtům.
Haló, dobrý den, jsem otec Zuzany, Pavel Svoboda.
Ladislava. Matka Oskara. Náš syn dnes řekl, že se setkává s vaší dcerou. A podle jejího stavu už to šlape k něčemu většímu. Má velké plány. Víte o tom?
Ano, mluvili jsme se Zuzanou.
Výborně. Teď vás žádám, abyste věděli, že jsme proti těmto grandiózním plánům, řekla s hořkou ironií, naše plány jsou, aby syn studoval, získal povolání, budoval kariéru. Svatební obřad v prvním ročníku a ještě dítě nesedí do našich představ.
Naše plány také neobsahují spěšné sňatky, ale Zuzana bude mít dítě, od vašeho syna, mimochodem. Co s tím chcete dělat?
To jsou vaše problémy, pane Svobodo. Zaprvé, nejsem si jistá, že je to Oskarovo dítě. Zadruhé, i kdyby tomu tak bylo, ten nátlak musíme se hned vzít, protože jsem těhotná nepřekonám. Vidím, že vaše dcera, jako každá dívka, chce manželství, zvláště že Oskar není z obyčejné rodiny, má byt a postavení, tak to chápu. Mé manželé se shodují, že máme Oskara nechat na pokoji. Řekněte jí, ať dělá, co chce nosí dítě nebo ne nás to nijak neomezuje. Na shledanou.
Zachytily se krátké pípnutí. Pavel zamračil pohled na manželky a těžce promluvil:
Všichni slyšeli? Jednoduše řečeno, naše dítě se narodí chyba není na otci, že je nekvalitní. Nic není špatného. Když přijde čas, vezmete si akademii, pak se vrátíte, nejste první, nejste poslední. Finančně podpoříme, s dítětem budeme trávit čas. A s těmi se ještě vypořádáme. Šmejdaři! Není to můj dům, není to moje hnízdo. Však, uklidněte se, brečte, pokud chcete, ale ne dlouho. Daří se nám to!
Odložil sluchátko a tiše řekl:
Dnes vezmi Zuzanu k sobě, ať nic nezvlékne. Šeptem ji utiš, a já si lehně v její místnosti.
Po hodině zazvonil zvonek.
Koho nám přinesla osud? zamumlal Pavel a šel otevřít.
Brzy se vrátil do obýváku s mladým mužem po boku.
Oskar! Zuzana se vrhla na chlapce, přišel pro mě?
Ano, pro tebe. Pavle Svobodo, Halino, přišel jsem vyzvednout Zuzanu.
Kam ji vyzvednout, pokud není tajemství?
Ještě nevíme. Asi si pronajmeme byt. Jsme dospělí, prosím, nebráníme nám! Pojedeš se mnou? zeptal se Oskar Zuzanu.
Jasně! Kamkoliv!
Počkat, zvedl ruku hlava rodiny, pár otázek pro novináře. Tvá matka řekla, že celá rodina je proti tvému rozhodnutí s Zuzanou, včetně tebe.
Ne tak úplně, pane Svobodo. Rozhodla to matka. Táta souhlasil, řekl Oskar s klidným výrazem, a já jen předstíral, že mě přemluvili. Pak jsem vzal peněženku, pas, bankovní kartu a tady jsem.
Tak to zní zajímavě! Pavel byl překvapen. Teď chceš Zuzanu vzít, pronajmout byt, a na jaké, promiňte, peníze?
Naspořil jsem si trochu, pracuji večer, mám blog s odběrateli, svůj kanál. Na pár měsíců stačí na nájem i jídlo, a pak si přivydělám.
Dobře, dobře Co říkáš, manželko, pustíme dceru? Mladá žena není tak jednoduchá, jak jsme si mysleli.
Nevím, shrbla Halina, kam, když se podíváme na noc
Máš pravdu, v noci nezahazovat. Takže rozhodněme. Vezmete se?
Ano! odpověděli oba.
A dítě se narodí?
Stejná odpověď.
Pak vás podpoříme, ale s podmínkami. První snažíte se smířit s rodiči, a ty, Zuzano, je podporuj. Oskar dnes zůstává u nás, žádné noční výlety. Uložíme tě v obýváku, pro nás jsi zatím jen host, přítel dcery. Napiš svým, že přespáváš u přátel. Pak je připravíme na tvrdou pravdu, ale bez hádek! Studium nenechávej! Obzvlášť ty, přikývl k Oskaru, Zuzano půjde do mateřské, pak bude dohánět. Pomůžeme, jak můžeme, přihodíme peníze, budeme s dítětem, ale nebudeme pracovat za vás. Rozpočet bude tichý, peníze šetříme. Pak si můžete užívat. Souhlasíte s těmito podmínkami?
Ano, bez váhání souhlasil Oskar.
Já jsem chtěla svatbu, pořádnou, s kyticí, limuzínou, hosty, zklamaně řekla Zuzana.
Zatím ne! namítl snoubenci. Uzavřeme tichý sňatek a za rokdvě uspořádáme velkou svatbu.
Jak chceš
Tak, děti, plány jsou jasné, úkoly dané. Připravíme se na spánek, zítra vstáváme brzy.
Halina však zachytila manžela, když šel do kuchyně napít se vody.
Poslouchej, musím se tě zeptat, proč jsi tak náhle změnil směr?
Náhle? Po rozhovoru s tou jeho matkou, zatřásl jsem se. Pak přišel ten, jak jsem si myslel, mamčin chlapec. Ukázalo se, že je pravý muž, ne utekl, nenechal milovanou. Za takového můžeš i dceru provdat!
Máš vždy pravdu, milý! políbila ho a šla rozdělit všechny do spánkových koutů.
