Bářo, kolik ti je let? tiše se zeptal otec. Mám takový pocit, že nejsi na prvním ročníku vysoké školy, ale v první třídě základky. Ať už je láska jakákoli, člověk musí někde žít, jíst se musí každý den, ne? Musíme. Kam spěcháte? Zítra se chystáte na svatbu, jakou máte takovou naléhavost? Nikdo vám nebrání, aby se váš Jakub objevil, setkali se s jeho rodiči Mluvím rozumně?
Tomáši, přijedeš brzy? zeptala se Petra, když volala manželovi z práce.
Brzy. Už to skoro končím, odpověděl muž.
Tak pojď, nezdržuj se! Tady se něco děje, najednou prohlásila manželka.
Stalo se něco? napjatě se zeptal Tomáš.
Jak to říct ještě se to nestalo, ale rozhovor potřebujem, Petra evidentně byla rozrušená, ale zatím žádná vážná potíže nepřesáhla hranice snu.
Po patnácti minutách už hlava rodiny vkročila do bytu.
Co se u vás stalo? opatrně se zeptal na manželku.
Převlékněte se, umyjte ruce, není nutno hned zachraňovat celý vesmír, políbila ho a lehce ho zatlačila směrem k koupelně.
Brzy dokončil všechny potřebné rituály, převlékl se a vyšel do obýváku.
Pojďme, vedla ho Petra do dceryynho pokoje. Bára seděla na pohovce, oči červené od slz.
Co se stalo? Tomáš se snažil zachovat klid.
Zeptej se dcery, zamručela Petra, řekni tátovi, co jsi vymyslela!
Bára se zakuckala, otočila se k oknu, zjevně nechtěla vykládat své potíže.
Tak, dívky, rozhodně zaklepal Tomáš rukou o stůl. Buďte buď klidné, bez výbuchů, a řekněte mi, v čem je problém, nebo to řešte sami, a já si půjdu po práci odpočinout!
My se chystáme oženit, doplnila Petra s ostrou sarkasmem. Už dnes, bez odkladu!
Cože? trochu se zarazil Tomáš. Hned takhle? S kým, pokud je to tajemství?
Protože Bára hlásněmlavě mlčela, musela se zase pustit do výčtu matka Petry:
Jakub Novák, vzpomínáš, často přicházel poslední dobou.
Aha, tak Ano, děcko?
Bára se stále neochotně zdržela.
Tak tedy, miláčku. Skonči ty hry. Co tu dělám, mám před tebou tančit, abych něco zjistil? už vážně zahájil otec.
My s Jakubem se milujeme! náhle prohlásila dívka. On je nejlepší a my se vezmeme!
No, konečně nějaká jasnost, povzdechl se hlava rodiny, studuje s tebou?
Ano, ve stejné skupině.
První ročník, povzdechl se Tomáš, jako by rozuměl, nebo byl odsouzen, děti
Nejsme děti! přerušila ho Bára. Je nám už osmnáct, jsme dospělé!
Dobře. Jestli jste dospělé, pak mluvíme jako dospělí, rozumím? Pak mluvíme jako dospělí.
Nechci mluvit! Teď začne: Jste ještě mladí, musíte počkat, postavit se na nohy, prověřit city a další nudná bláta. Jste dospělí, rozumní, správní, ale nevidíte jednoduchou věc: milujeme se, máme city! A vy chcete všechno zničit!
Já, dcerko, nikoho nezničit neplánuji, unaveně povzdechl otec, chci to všechno rozmotat. Takže, vy s Jakubem se milujete, že? Bára drzě přikývla. To už mě těší. A chcete se oženit? Oba chcete, nebo jen ty?
Tati, nechtěj urážet Jakuba. I on chce, abychom se vzali.
No, výborně. Máte tedy přání. Kde budete bydlet, na co se spolehnete? Přemýšleli jste o těch otázkách?
To není důležité! Když se milujeme, všechno ostatní je jen vedlejší! vyprostila dívka.
Bářo, kolik ti je let? tiše se zeptal otec. Mám pocit, že nejsi na prvním ročníku vysoké, ale v první třídě. Ať už je láska jakákoli, člověk musí žít, jíst se musí. Kam spěcháte? Zítra se chcete oženit, co vám to tak lechtá? Nikdo nebrání tvému Jakubovi, ať přijde, seznámíme se, promluvíme, setkáme se s jeho rodiči Mluvím správně? obrátil se k manželce.
Velmi správně, drahý. Jen je jeden detail Spěchat se dá.
Co, berou Jakuba do služby?
Ne, ne do služby, a ne Jakuba. Báro, proč mlčíš, musím to všechno říkat?
Nemlčím, naštvaně zamumlala dívka, budeme mít dítě.
Aha, překvapeně zamumlal Tomáš, Co tedy hodláte dělat?
Oženit se! Vychovat dítě! A nesnažte se mě odradit! Naše dítě přijde na svět!
Tak se uklidni! Nikdo tě nenutí, musíme to vyřešit sami. Řekni, vědí Jakubovi rodiče?
Dnes Domluvili jsme se, že každý dnes promluví s rodiči
A co? Ještě nezavolal s výsledkem?
Ne
Dobře, až zavolá, řekni mi. A mezitím dejte mi večeři, protože s vašimi vášněmi zůstanu hladový.
Petra i Tomáš šli do kuchyně, kde Petra rychle ohřála večeři a podala talíř manželovi.
A co budeme dělat? tiše se zeptala.
Nevím zatím. Upřímně, neznám odpověď. Počkáme, co řeknou jeho rodiče, třeba společně najdeme řešení
Večer skončil, když přišla znepříjemněná zpráva od Jakuba: rodiče jsou naprosto proti, proběhla těžká debata, skončila hádkou. Špatná věc
O půl hodiny později Bára vyšla do obýváku s telefonem v ruce a tiše řekla, zavírajíc mikrofon:
Matka Jakuba. Chce s někým z vás mluvit
Petra zvedla ruce ve znamení kříže:
Milý, mluv prosím, já nemůžu
Tomáš se na manželku podíval s výtknem, ale zvedl sluchátko, zapnul hlasitý režim a přiložil prst k ústům.
Haló, dobrý den, jsem táta Báry, Tomáš Horák.
Lada. Matka Jakuba. Náš syn dnes oznámil, že se setkává s vaší dcerou. A podle jejího stavu už se posunuli k většímu. Mají velké plány. Víte o tom?
Ano, mluvili jsme s Bárou.
Výborně. Teď prosím mějte na vědomí, že jsme naprosto proti těmto velkým plánům, řekla s hořkou sarkasmou, plánům! Náš syn musí studovat, získat obor, budovat kariéru. Sňatek v prvním ročníku a tím víc dítě nesedí do našich plánů.
Naše plány také neobsahují spěšné svatby, ale Bára bude mít dítě, od vašeho syna, mimochodem. Co s tím uděláte?
To jsou vaše problémy, Tomáši Horáku. Za prvé, nejsem si jistá, že je to dítě od Jakuba. Za druhé, i kdyby to tak bylo, ten rychlý sňatek, protože jsem těhotná nás nepřesvětí. Domnívám se, že vaše dcera, jako každá dívka, touží po svatbě, hlavně když Jakub není z obyčejné rodiny, ale z dobré, s bytem a postavením. Chápu ženský pohled, ale jako matka udělám vše, aby vás nevyrušovala. To je náš postoj, manžel souhlasí. Promluvili jsme s Jakubem, souhlasil s našimi argumenty a žádá, abyste dceři řekli, ať už už nebudeme rušit. Ať dělá, co chce neboť se nás to netýká. Na shledanou.
Zazněly krátké pípnutí. Tomáš zamračil pohled na své ženy a temně promluvil:
Všichni slyšeli? Zkrátka, budeme rodit dítě není viníkem, že je otec nečestný. Nic se neděje. Přijde čas, vezmete akademii, pak se vrátíte, nejste první, nejste poslední. Finančně podpoříme, s dítětem posedíme. S těmi se ještě vypořádáme. Neschopní! Já nejsem, dům není můj. Takže, uklidněte se, brečte, jestli chcete, ale ne dlouho. Zvládneme to!
Zavolal ženu a tiše řekl:
Přiveď dnes Báru k sobě, ať nic nepřemýšlí. Šeptem ji utišíš. Já si ležet v jejím pokoji.
Po hodině zazvonil zvonek u dveří.
Koho to přineslo? zamumlal Tomáš a šel otevřít.
Brzy se objevil v obýváku se svým mladým přítelem.
Jakube! Bára se vrhla k chlapci, Přišel jsi pro mě?
Ano, pro tebe. Tomáši Horáku, Galino, přišel jsem vás vzít s Bárou.
Kam? Jak to není tajemství?
Ještě nevíme. Možná si pronajmeme byt. Jsme dospělí, tak prosím nebránit! Půjdeš se mnou? zeptal se Jakub.
Samozřejmě! Kamkoliv!
Počkat, pozvedl hlavu rodinný patriarch, pár otázek pro novináře. Tvoje matka řekla, že celá rodina je proti vašemu rozhodnutí s Bárou, a ty také.
Není to tak, Tomáši Horáku. Rozhodla to matka. Táta s ní souhlasí apriori, použil neobvyklé slovo přirozeně, bez váhání, a já jen předstíral, že nás přesvědčili. Pak jsem vzal peněženku, pas i platební kartu a tady jsem.
Aha, zajímavé! Tomáš byl příjemně překvapen. Teď chceš Báru přebrat, pronajmout byt, a na jaké, promiň, peníze?
Pracoval jsem v noci, mám blog s odběrateli, kanál. Na pár měsíců stačí na nájem a jídlo, zbytek si přivedu.
Dobře, dobře Co na to říkáš, manželko? Pustíme dceru? Mladý člověk není tak jednoduchý, jak jsme si mysleli.
Ani nevím, shrbla Petra, Kam, když se podívám na noc
Máš pravdu, za noc neodcházet. Tak se rozhodněme. Chcete se vzít?
Ano! odpověděli oba.
A máte dítě?
Stejná odpověď.
Pak vám pomůžeme, ale podmínky jsou. Nejprve najdete smíření s rodiči, a ty, Báro, ho podpoříš. Jakub dnes zůstane u nás, nic se neděje po nocích. Připravíme ti v obýváku místo, pro nás jsi zatím jen host, kamarád dcery. Řekni svým, že přespává u přátel. Pak je připravíte na tvrdou pravdu, ale bez hádek! Nezanechávej studium! Zejména to ty, ukázal na Jakuba, Bára pojde do mateřské, pak dohoní. Podpoříme, kolik můžeme, přidáme peníze, posadíme se s dítětem, ale nebudeme za vás pracovat. Rozpočet bude skromný, peníze šetřit musíme. Pak si můžete užívat. Souhlasíte?
Ano, bez váhání odpověděl Jakub.
No chtěla jsem svatbu, pravou, s kyticí, limuzínou, hosty, zklamaně protáhla Bára.
Není čas! namítl ženich. Sepíšeme se potichu, pak za rokdva uspořádáme svatbu.
Jak řekneš
Tak, děti, plány jsou jasné, úkol je daný. Připravíme se na sen, zítra všichni vstávají brzy.
Petra však chytla manžela, když šel do kuchyně napít vodu.
Poslouchej, chci se tě zeptat, proč jsi tak náhle změnil směr?
Náhle? Po rozhovoru s tou jeho matkou se mi třáslo. Pak přišel ten, jak jsem si myslel, mamčin chlapec. Ukázalo se, že je skutečný muž, ne ustoupil, lásku neopustil. Za takového můžeš dát i dceru do manželství!
Máš vždy pravdu, miláčku! políčila ho a šla rozdělovat všechny po postelích.
A když se v temném podkroví objevil podivný zlatý déšť, všichni pochopili, že jedinou cestou ven z podivného snu je společně se smát a nechat hvězdy vést jejich kroky.
