V šest ráno mě manžel shodil z postele. Napoprvé jsem myslela, že je to omyl, ale druhý den se to opakovalo. Stalo se to po naší návštěvě u jeho matky na vesnici.
Jsme svoji teprve půl roku, ale po tomto zážitku jsem se rozhodla, že podám žádost o rozvod. Důvod, proč se ke mně manžel začal takhle chovat, mě naprosto zaskočil. Chci si proto všechno poznamenat do deníku, abych na to nikdy nezapomněla.
Narodila jsem se v Praze a nikdy jsem neměla důvod vstávat moc brzy. Dnes pracuji v nadnárodní firmě, kde mám posunutý pracovní režim kvůli časovým pásmům když je u nás den, kolegové v Americe teprve vstávají, takže pracuju často pozdě do noci.
Můj manžel, Janek, pochází z malé vesnice kdesi na Moravě, kde je zvykem vstávat před svítáním. I když jsme se přestěhovali do Prahy, on své rutiny nezměnil: budí se v šest, očekává míchaná vajíčka a kávu na stole.
Snídám vždycky v sedm, to je můj zvyk, řekl už při našem seznámení.
Tenkrát jsem se tomu jen usmála a myslela, že to nějak zvládneme. Po nočních směnách si můžu přes den klidně trochu zdřímnout, říkala jsem si.
Prvních šest měsíců bylo vlastně vše fajn. Snažila jsem se jeho rutinu dodržovat, když jsem na to měla sílu, a nějak jsme se sladili. Měla jsem pocit, že nám to spolu dobře funguje.
Všechno se změnilo, až jsme navštívili jeho maminku na vesnici. Ta bydlí na kraji malé obce v opraveném starém domku a když jsme tam přijeli, těšila jsem se na domácí pohodu, bábovku a večerní povídání u čaje. Jenže realita byla úplně jiná.
Hned po příjezdu jsem pochopila, že harmonie se konat nebude. Tchyně si pořád něco našla a kritizovala mě na každém kroku.
Skutečné problémy začaly hned první ráno.
Musíš ji vzbudit, tady se nespí do oběda, pronesla tchyně u stolu, když já jsem ještě spala. Později jsem se dozvěděla, že Janek ji hned vzal za slovo a rozhodl se mi vštípit vesnické způsoby.
Když mě poprvé násilím vytáhl z postele, byla jsem úplně v šoku.
Co to děláš?! vykřikla jsem, naštvaná a zmatená.
Budík neslyšíš. Máma říká, že tohle je nejlepší probuzení, odpověděl klidně.
Ale já pracuju v noci! Potřebuju spát, abych vůbec mohla fungovat!
U nás v rodině je to takhle normální, prohlásil Janek a myslel si, že tím všechno vysvětlil.
Další ráno to stejné Janek a jeho maminka jako by si z toho dělali legraci.
Začala jsem pochybovat, jak je možné, že někdo, s kým jsem chtěla strávit život, se dokáže tak soustavně změnit kvůli rodinným zvykům.
Po návratu do Prahy byl Janek stále jako vyměněný. Neustále opakoval Maminka ví nejlíp. Ta jeho zarputilost mě přesvědčila, že jsme příliš odlišní.
Teď si připravuji papíry k rozvodu. Už mi chybí trpělivost.
Přemýšlím, udělala jsem správně? Nebo jsem byla příliš impulzivní?
