Vymyšlená kamarádka
Kolem Anežky se už třetí den motalo hromada žáků. Dívka byla celou školou známá jako prorokyně a skutečná psycholožka. Každý chtěl ochutnat kousek její moudrosti. Číhali na ni u záchodů, sedali si k ní v jídelně, nosili jí sladkosti, sešity s domácími úkoly a jiné pozornosti, které ona ale z nějakého důvodu odmítala.
Líbí se mi Lukáš z 5.B. Myslíš, že bychom spolu mohli mít rodinu? zasněně se ptala spolužačka Jarmila.
Nedoporučuju. Lukáš jen vypadá, že je slušný, ale ve skutečnosti si šťourá v nose a jí nudle. O jídlo mít nouzi nebudeš, ale na tom to končí. Takových kluků je všude plno, celý život to nebude stát za moc, řekla Anežka, přikusujíc rohlík a upíjejíc čaj.
Fuj! To je nechutné! A co Honza? Je premiant, hraje na kytaru, zasnila se opět Jarmila.
Honza se trápí se zvířaty. Přiváže kočce plechovku k ocasu a žene ji po dvoře. Je krutý, a ještě začne pít.
Proč si to myslíš?
Viděla jsi snad někdy střízlivého kytaristu? A vůbec, máš na tohle ještě čas, neměj z toho hlavu. Chlapi ti neutečou. Raději si sprav známky z matematiky a přestaň si kousat nehty, jinak se ti usídlí roup.
Nemám kamarády. Všichni mě nazývají tlustým a nikam mě nezvou, zabručel Petr ze 4.C a odstrčil do Jarmily tak, že ta sjela až na druhý konec stolu.
Ve středu začíná zápis na judo. Přihlas se u tělocvikáře. Zhubnout sice moc nezhubneš, ale alespoň ti přestanou nadávat. A příště takhle už nevytláčej budoucí manželku.
Anežka vstala a odnesla tác ke dřezu.
Aničko, myslíš, že mám letos jít dělat autoškolu, nebo počkat další rok? zeptala se jakoby nenápadně učitelka zeměpisu u kuchyňského dřezu.
Paní Novotná, na co řidičák, když máte doma tátovu starou felícii? Chápete ten rozdíl?
Asi chápu
Anežka obrátila oči v sloup a po umytí rukou dodala: Tu plechovku prodejte, za utržené koruny si kupte radši slušné kolo a sportovní kraťasy. Za dva měsíce vás beztak začne někdo vozit do práce autem. Nebo si radši vezměte hypotéku – teď jsou úroky výhodné, a v pětatřiceti už je načase bydlet samostatně. Říkám to jako někdo, kdo ví, o čem mluví.
Za zaražených pohledů odešla Anežka do své třídy na ruční práce.
Za necelou hodinu, kdy ostatní holky studovaly střihy a snažily se navléknout nit do jehly, Anežka zašila doma roztrhané kalhoty, zúžila sukni a uháčkovala pár ponožek, které darovala své učitelce s tím, že těhotné mají mít nohy v teple. Učitelka hned odešla z hodiny do lékárny pro těhotenský test. Druhý den si celá třída pochutnávala na čokoládovém dortu, kterým jim učitelka za Anežku poděkovala.
Doma byla Anežka taky jiná. Vyčetla mámě, že koupila mleté maso ze supermarketu, a sama nalaštila pirohy. Po večeři místo YouTube četla Tři mušketýry a občas si s někým šeptala. Táta se na ni díval od počítače, ona mu zase připomněla, že kulhá a je shrbený, ať si jde radši vyprášit koberec, než aby se toulal po pochybných stránkách.
Školou se začaly šířit podivné zvěsti, učitelé byli ve střehu a požádali o zásah školní psycholožku. Svolali pedagogický sbor s ředitelkou a pozvali Anežku na rozhovor.
Anežko, děvče, šikanuje tě někdo? zeptal se pan doktor s moderní bradkou a brýlemi.
Štve mě, že na školu byly vyčleněny miliony, a místo toho máme v tělocvičně jen starou kozu a dva metry lana.
Všichni se otočili na paní ředitelku, která náhle odspěchala na poradu otevřeným oknem.
Nemáš kamarády?
Kamarádství je těžko uchopitelné, ozvala se Anežka otráveně, kroutíc v dlaních copánky. Dneska si spolu hrajete na babu, zítra ti kamarádka umývá nádobí, zatímco ty vyplňuješ daňové slevy.
Počkej, jaké slevy, jaké nádobí? Kdo ti tohle říká?
Moje kamarádka.
A tady je ten problém! Můžeš ji sem pozvat?
Ale ona už tu je, oznámila klidně Anežka a všichni zůstali v šoku.
My ji nevidíme. Jak se jmenuje?
Božena.
No potěš, kolik jí je?
Sedmdesát.
Co ti ještě říká?
Že si mám čistit zuby od dásní. Že ten pes na našem dvoře není zlý, ale jen vystrašený a hladový. A hlavně, že na rodinu se nesmí zapomínat. Taky, že paní Novotná má už pět let špatně vypočítanou daň z nemovitosti – měla by zajít na katastr a nechat si to zrevidovat podle tržní hodnoty, ne podle katastrální.
Psycholožka si všechno zapsala, to poslední si dokonce dvakrát podtrhla.
Nakonec volali rodičům, kteří byli zrovna oba v práci.
Počkejte! ozval se nervózní tatínek do telefonu. Vždyť tak se jmenovala moje máma! Zemřela před deseti lety.
Třída zaplnila překvapená tichá modlitba.
No právě, deset let je pryč a za tu dobu tam nikdo ani nezajel na návštěvu. Všechno zarostlo, plot se naklání, dodala Anežka uraženě.
Já vím… nějak nebyl čas, bručel otec do sluchátka.
Sezení skončilo.
Další den se celá rodina vydala na hřbitov. Anežka babičku nikdy nepoznala, jen o ní slyšela z otcových skromných vzpomínek. Hrob hledali delší dobu, protože bývalý borovicový les proměnilo mramorové pole. Anežka přinesla kytici žlutých tulipánů, které dala do uříznuté pet lahve. Otec opravil plotek, maminka vyplela trávu.
Tati, babička říká, žes hodný člověk, ale že ses úplně ponořil do práce a internetu, a proto nemáš čas na nic – ani na mě.
Otec zrudl hanbou a tiše přikývl na znamení pochopení.
Řekni, že se polepšíme, pohladil Anežku po hlavě a potom i vybledlou fotografii na pomníku.
Teď už má klid a nebude za mnou chodit, i když mi bude moc chybět. Byla laskavá, veselá a moudrá.
To máš pravdu. Babička byla výjimečná a lidem viděla až do duše. Říkala ti ještě něco?
Jo. Že tvoje okurková dieta je blbost. Chceš-li zhubnout, jdi do fitka. A že otvírat si eurový účet byla hloupost – měl sis nejdřív všechno pořádně spočítat. A k tomu levnému betonu pod základ sauny…
Někdy slyšíme to nejdůležitější teprve tehdy, když už nám nemá kdo poradit. Proto bychom měli naslouchat blízkým a nezapomínat na ty, kteří tu byli před námi. Jejich moudrost může být tím největším pokladem našeho života.
