V kanceláři panoval běžný ruch. Do místnosti vešla manažerka s nenápadnou dívkou po boku.
Seznamte se, holky, tohle je Alena, bude teď s vámi pracovat místo Petra. Ten byl povýšen. Myslím, že si rozumíte, oznámila paní Tamara Novotná a vytratila se ven.
Alena si sedla ke stolu po Petrovi, vytáhla ze své tašky krásný hrníček a malý portrét muže. Rychle se pustila do práce, jako by tady už byla roky.
Když zazvonil zvonek, všichni automaticky vstali a vydali se na oběd do blízké hospůdky. Jen Marie zůstala sedět, poháněná zvědavostí, co za pán je na fotce, kterou si nová kolegyně položila na stůl.
Z rámečku se na ni usmíval pohledný muž se šarmantním úsměvem a krásnými zuby.
Kdo to asi je? přemýšlela Marie, herec, zpěvák?
Vyfotila si obrázek mobilem a vydala se za ostatními na oběd. Všechny holky seděly u jednoho stolu a poslouchaly novou kolegyni.
Seznámili jsme se s Radkem před třemi lety, při opravdu neuvěřitelných okolnostech, nevěřily byste! začala Alena.
Vyprávěj, vyprávěj! pobízely ji ostatní.
Ponořila se do vzpomínek. Pracovala tehdy ve velké firmě. Buď logistik, nebo ona sama spletla objednávku a dodali jiný zboží společnosti, kde pracoval její budoucí muž. Poslali zrovna ji, aby věc vyřešila.
Alena byla chytrá a schopná krásně zvládala jednání. Její vzhled však matou nenápadná, bez make-upu, taková šedá myš. Ale jakmile přišlo na jednání, měnila se v klidného boa, který dokáže okouzlit a přesvědčit téměř každého.
Její nadřízený věděl proč posílá právě ji. Na recepci jí oznámili:
312 kancelář Radek Dvořák.
Alena bez zaklepání vstoupila dovnitř, stručně se představila.
Alena, omylem jsme vám zaslali jiný zboží, logistika to popletla.
Rozpoutaly se vysvětlování. Radek na ni chvíli hleděl a nemohl uvěřit svým očím.
Vždyť to je ona! proběhlo mu hlavou už ji někde viděl, a to ve snu.
Její měděné vlasy se lehce pohybovaly, zelené oči upřeně hleděly a mluvila klidně a přímo.
Alena byla připravená na dlouhé vyjednávání, když Radek řekl:
Aleno, nebudeme si stěžovat, věřím, že se to nebude opakovat.
Vstala, rozloučila se a odešla. O dva dny později na ni čekal před vchodem do kancelářské budovy. Alena šla jako poslední.
Alenko! zavolal, mávajíc na ni rukou, mluvili jsme spolu předevčírem.
Dobrý večer, Radku, samozřejmě vás poznávám, odvětila bez koketování.
Mám dva lístky do divadla, nepůjdete se mnou? Maminka onemocněla, zalhal Radek.
Ráda půjdu kdy je představení? zeptala se.
Za dvě hodiny, času máte ještě dost. Kdyžtak vás mohu svézt domů na převlečení, nabídl jí.
Chytrý tah, pomyslela si Alena a přikývla.
Čekal na ni u vchodu. Když vyšla ven, viděl úplně jinou Alenu černé šaty obepínající její štíhlou postavu a střevíce na středním podpatku.
Nejdřív ji vůbec nepoznal, tak ho její proměna šokovala. Večerní líčení bylo decentní, elegantní. Seděl v divadle vedle ní a občas na Alenu mrknul. Bylo vidět, že divadlu rozumí a hru nejspíš už četla.
Po představení navrhl posezení v restauraci, ale Alena slušně odmítla zítra ji čekalo těžké jednání. Radek ji odvezl domů a rozloučil se. Na konci týdne na ni čekal znovu, tentokrát šli jen na procházku.
Po dvou měsících, stejně jako vždy, na ni čekal po práci.
Maminka by se s tebou ráda setkala, nevadí ti to?
Naopak, těším se na setkání s ní, usmála se Alena.
Maminka, paní Věra Dvořáková, je přivítala pohostinně připravila čaj s domácími povidly, meruňkovým koláčem a různými dobrotami. Rozhovor plynul nenuceně. Alena vyprávěla paní Věře o receptu své babičky na povidla ze švestek, o otci, který zahynul při testování letadel, i o mamince, která učila dějepis na základní škole.
Radek ji pak doprovodil domů.
Víš, moc jsi mamince líbila, mám z toho radost.
Od té doby byli spolu téměř každý den. Po roce měli svatbu.
Alena dokončila svůj příběh. Dívky poslouchaly a v srdci jí tiše záviděly. Jen Marie stále přemýšlela: Co na ní vůbec vidí? Taková šedá myš, nenápadná. Proč mají právě tyto holky štěstí? Marie byla hezká, dlouhé nohy, všichni ji obdivovali, ale vztahy jí nevycházely.
Zazvonil telefon a všechny se zvedly zpět do kanceláře. Marie se naklonila ke Světlaně.
Podívej, to je její manžel! Věříš tomu? Já ne. Určitě si to vymýšlí. Takový chlap by si ji přece nevšiml!
Po práci všichni odcházeli, když před kanceláří zatroubilo auto. Ven vyšel muž.
Alenko, jsem tady, mával na ni s úsměvem.
Byl to přesně ten muž z fotografie.
To snad není možné, opravdu je to její muž? myslela si Marie a hněvala se, proč ona nemá takové štěstí.
Dívky mlčky sledovaly, jak odcházejí, a každá si v hlavě nesla své myšlenky.
Často, když lidé vidí takový pár, ptají se: Co na ní našel? Asi právě to, co hledal. Ne vždy muže osloví jen fyzická krása. Rádi sice flirtují s kráskami, ale oženit se často chtějí s někým jiným. Proč? Nejlépe je zeptat se právě jich.
A možná právě v tom je smysl života skutečné hodnoty člověka často nejsou na první pohled vidět. A právě pro ty nejhlubší vlastnosti stojí za to si druhého vážit a milovat.
