Těžký člověk
Proboha, Jirko! Ty jsi tak složitý člověk! Jak je s tebou těžké vyjít! Proč prostě nemůžeš udělat, co tě žádám?
Mladá žena, která kárala svého manžela, byla opravdu krásná. Ne, spíš přímo nádherná! Dlouhé nohy, temně modré oči a postava takových proporcí, že se po ní muži v parku vedle hotelu otáčeli jako na obrtlíku.
Její muž byl naopak výjimečně nevzhledný. Skoro o hlavu menší než jeho žena, působil jako malý sud. Dlouhé paže, krátké nohy, hlava s ustupujícími vlasy. Jedinou jeho opravdu krásnou částí byly oči živé, chytré, vidící až do duše. Možná i proto byla tahle dvojice tolik zvláštní. Rozmazlená kráska a muž, který o ní věděl všechno
Připomínali Hefaista a Afroditu, jen s tím rozdílem, že místo kladiva držel muž v náručí většinou svou malou dceru.
Malá holčička byla tátovi podobná tolik, že by o jejich příbuznosti nikdo nepochyboval. Z matčiny strany měla jen barvu očí a nádherné měděné vlasy. Kudrliny byly natolik divoké, že s nimi matka nebojovala a pětiletá dívka tak lítala po hotelu jako zrzavý blesk, občas se ohlédla na za ní se táhnoucího otce.
Kristýno, pokud chceš opravdu na ten výlet, klidně jeď, ale myslím, že Kačenka je na to ještě malá. Je to daleko a vedro, bude plakat a zkazíš si tak zbytečně celou dovolenou, víš přece!
A k čemu jsi mi potom, Jirko?! Přijela jsem sem s manželem, ale v hotelu se na mě každý podivně dívá, a to ti je úplně jedno? Vážně?
Kristýnin hlas vystoupal do hysterických výšin a Kačka přitiskla obličej na tátův krk.
Ale no tak, miláčku! Copak bych tě nemiloval? Jirka se pousmál a pohladil Kačenku po hlavě. Vymyslíme něco jiného, co říkáš? Co třeba projížďka na jachtě? Nebo zkusíme potápění? Co by se ti líbilo?
Já chci pyramidy! odsekla Kristýna a odvrátila se. Jestli vy nechcete, nemusíte! Stejně pojedu sama!
Celý skandál byl mistrně zrežírovaný a Jirkovi zbývalo jen pokrčit rameny, když jeho žena odcházela k bazénu, zapomínajíc na něj i na dítě.
Takové jednání už znal. Žili vlastně stejně jako většina párů v jejich okolí. On movitý, věčně zaměstnaný, ona mladá, krásná, nechávající se obdivovat.
Jak se Jirka vlastně dostal do kategorie módních manželů, sám nechápal. S ženami mu to nikdy nešlo. Nešlo o vzhled, prostě neuměl komunikovat s dámami, pokud nešlo přímo o pracovní kolegyně. Tam problém nebyl byl taktný, slušný, vtipný. Ale stačilo, aby se mu některá líbila, a najednou nevěděl, co s rukama, co říct Bylo to pro něj utrpení, až nakonec pokusy navázat vztah úplně vzdal. Žil prací a občas navštívil mámu, která bydlela v domě na okraji Prahy. Postupně rezignoval očividně měl být sám.
Občas si alespoň na chvíli zlepšil náladu, jak říkávala jeho maminka Inka: Jirko, na lásku to není, ale na zdraví to bohatě stačí!
A tak by to šlo dál, kdyby Inka nezakročila.
Jirko, už jsme se na tebe dívali dost. Sám se neoženíš! Potřebujeme dohazovačku.
Kohože?! Jirka málem vyplivl čaj s malinovým džemem nad bílou verandou rodinného domu.
Zničil jsi si sako, konstatovala Inka a podívala se na syna. Jirko, jsi skvělý chlap. Chytrý, slušný, úspěšný ale k čemu to je, když jsi sám? To je špatné. Ty už jsi dosáhl toho, o čem ostatní sní, ale šťastný nejsi. Vidím tě s dětmi od tvojí sestřenice Moniky, jak se na ně díváš Monika je sice trošku bláznivá, ale veselá a byla skvělou mámou. Miluji její děti, ale toužím mít na rukou své vlastní vnouče. Nejlíp, aby sis vzal do náruče své dítě. Pak pochopíš, co je to štěstí. To ti říkám já a znal to i tvůj táta! Co je dům? To je pomíjivost, to spadne! Ale co je živé, to zůstává. To je rozum, city, paměť To je život, synku!
Mami, já chápu, ale k čemu dohazovačka?
Protože sám si nevěříš! Omlouvám se, že to musím říct. Nikdy jsi neuměl komunikovat se ženama, to je moje chyba. Tak to musím napravit a nechám to na profesionálech. Piš na papír, jakou bys chtěl partnerku.
Ale mamčo, proboha
Piš! Začneme očima.
Večer trval dlouho. Odpovídal, jen aby mámu uspokojil, a spíš si myslel, že z toho stejně nic nebude. Ale na papíře se objevily jeho dětské sny a obavy a on se jen udiveně díval, co z toho vzniklo.
Taková ženská neexistuje.
Uvidíme, řekla Inka rázně a vzala papír.
Partnerku mu našla. Kristýna byla přesně taková, jakou Jirka popsal. Vzhled seděl do puntíku, ale psychika… Tu objevoval až v manželství.
Rychle mu došlo, že jejich svazek je jen formální dohodou. Nepochyboval, že podobně to mají i jiní. Kristýna mu guláš vařit nechtěla, starala se hlavně o sebe. V novém domě spolu nespávali, protože Kristýna vyhlásila, že s jeho chrápáním se spát nedá, a Jirka vůbec nevěděl, jestli chrápe, ale bylo mu to jedno byl by pro ni udělal cokoli.
Dítě Kristýna dlouho nechtěla. Ale souhlasila podmíněně za rok dva, až pozná svět.
Jsem mladá, chci cestovat! Zařídíš mi to?
Jirka svolil. Cestovali, bavili se, nějak přežívali.
Kačenka oba trochu smířila. Jirka byl štěstím bez sebe, večer letěl domů za dcerou. Jediné, co mu vadilo, byla Kristýnin nezájem o Kačku jako o dítě.
Kojit nebudu! Ničit si prsa? Hledej chůvu nebo dávkuj umělé mlíko. Spousta dětí tak vyrostla! I ty jsi byl z lahve, jak mi řekla tvoje máma. Podívej, jak jsi dopad.
Přemluvit ji nedokázali. Kačka pila svoji lahvičku a Jirka hledal opatrovatelku.
Už brzo z toho zešílím! Sedět celé dny doma s ječícím dítětem krásné! Ty si pracuješ, máš kolem lidi, já tu trpím sama! Chceš, abych skončila s depresí?
Kristýnina matka, paní Milada, jakmile slyšela, že Jirka hledá chůvu, protestovala:
Proč? Tvoje máma učí, nemůže, ale já můžu být babička. Nač chůva cizí osoba doma?
Jirkovi se nabídka líbila. Poprvé se s Kristýnou pohádali opravdu.
Na co tu bude moje máma? Bude mi všechno komentovat? To mě chceš trýznit? Já myslela, že chceš pomoct!
Miluji tě, Kristýno, ale i naše dítě! Ty ke Kačence nechodíš, ať má aspoň kromě mě ještě jednoho blízkého člověka.
To byla pravda. Kristýnu Kačka moc nezajímala. Hlavní bylo pořizovat jí krásné hračky, šaty, ukazovat dětský pokoj kamarádkám. Ale pokoj byl jen dekorace. Opravdu domov našla Kačka u otce tam stála její postýlka, komoda s věcmi i oblíbenými hračkami.
Svého dítěte miluji! Jak umím! Kristýna se možná poprvé rozplakala, ale Jirka k ní nešel.
Tvoje máma tu zůstane, než budeš chtít sama převzít péči. Jinak to bude po mém.
Kristýna usoudila, že mír je lepší než válka a babička není špatná výměna za svobodu.
Milada se nastěhovala. Pro Kačku to znamenalo nový vesmír. Maminku znala, občas s ní přetrpěla před hosty pár minut, ale jinak hledala hned zase tátu nebo babičku.
Tak žili dál. Kačka rostla baletní studio, drahá školka, zájezdy po Evropě. S tátou byla šťastná, protože ho nikdy neobtěžovala.
Tahle dovolená měla být obyčejná. Jenže Kačka zničeho nic dostala horečku a začala si stěžovat na bolest hlavy.
Tak! Celá dovolená v háji! Kristýna si měřila pokoj krokama, Jirka už svolával doktora.
Co to povídáš, Kristýno? Malá je nemocná!
Obyčejná dětská viróza! To máš z toho, že jí vše dovoluješ. Teď to máš! vybuchla. Otec roku! Co teď?
Počkáme na doktora.
Jirkova vážnost Kristýnu umlčela.
No dobře co se hned rozčiluješ
Doktor v hotelu nic závažného nenašel.
Přepracování, chce to klid a spánek.
Jirka kývl, ale hned po doktorově odchodu rozkázal:
Balíme a letíme domů.
Proč? Doktor říkal, že to není vážné
Je to dítě a bolí ji hlava, to není normální. Do Prahy a žádné řeči.
V motolské nemocnici se ukázalo, že měl pravdu. Život se zastavil.
Jedna klinika, druhá, třetí. Kačce nebylo lépe, ale nemoc se nehoršila, což byla dobrá zpráva. Jirka nechal firmu asistentovi, trávil dny a noci u dcery. Kristýna zůstávala vedle dítěte, ale lékaři brzy pochopili, že krásná žena je vlastně cizí o dceři nevěděla nic, slzela a kroutila hlavou. Všichni kolem se jí snažili šetřit, ptali se na vše Jirky.
Skutečnost byla smutnější. Kristýna o dceru moc nestála. Viděla, že se doktorům dá věřit, a odmítala se znepokojovat věcmi, které stejně neovlivní. Postrádala svou svobodu, starý život. Nemohla vydržet nemocniční zápach, i když Jirka pro ně zařídil špičkovou kliniku.
Poslední kapkou bylo, když zjistila, že Jirka prodává dům.
Proč, Jirko? Máš snad málo peněz?
Ano.
Ten klid jejího manžela jí vyrazil dech.
Ale vždyť
Snad jsi semnou byla kvůli penězům? Bylo jich dost. Teď ne. Protože léčba stojí stovky tisíc. Kačka potřebuje operaci v zahraničí, a to jsou miliony korun. Dám do toho všechno. Dům, firmu, prostě všechno. Udělám pro dítě všechno.
A já? Já co? tiše plakala, už věděla, co bude následovat.
Ty? Vím, jak tě to trápí. Takže ti dávám svobodu. Obětuješ-li dvakrát týdně návštěvu v nemocnici u Kačenky, až poletíme na operaci, pojedeš s námi. Ať už jsi jakákoliv, ona tě jako matku potřebuje, sobečku jedna! Nauč se aspoň trochu empatie, jestli ji vůbec máš. Aspoň předstírej, že ti na ní záleží.
Jirka dal průchod svému strachu. Skutečnému strachu, co svíral útroby, když za zamčenými dveřmi ležela jeho holčička s hadičkou v ruce. V tu chvíli chápal, že s tou ženou ho už spojuje jen dítě.
Už dost! Jdi se opláchnout a nepřidělávej Kačce strach. Musí být klidná. Dostaneš, co chceš, ale teď si to odpracuj! Rozumíš? Tak dělej. A neříkej mi to dvakrát.
Co se vlastně změnilo v tomhle poněkud směšném muži, na kterého dřív Kristýna koukala svrchu? Nedokázala by to říct. Náhle působil většině, jako by vyrostl, byl větší a pevnější než kdykoliv dřív Jako by se stal nezlomnou skalou, za kterou už strach neexistuje.
Otočila se a šla do koupelny. Neviděla, jak Jirka otevřel dveře do pokoje a na polštáři se pohnuly zrzavé vlásky.
Tati
Milada, která seděla u Kačky, vstala a, hladící v rukách pohádkovou knížku, vyšla na chodbu.
Jirko, kdybys mě tu nechal
O čem to, paní Milado? Vždyť vy jste víc rodina než kdo jiný. Jirka ji objal. Děkuji vám! Nevím, jak bych to zvládl bez vás.
Je mi to tak líto, Jiříčku Mám pocit, že za všechno můžu já. Ona byla vždy sice hezká, chytrá a poslušná, ale teď jako by ji někdo vyměnil. Nebo jsem byla slepá a nevšimla si? Kde jsem udělala chybu?
Kdyby člověk věděl, kde spadne Já taky… Měla se řešit spousta věcí dřív. Ale… Myslíte, že dceru Kačka vůbec miluje? Vy jste jí byla dobrou matkou a dali jste jí příklad. Bojím se, abych nic s Kačkou nezkazil.
Přemýšlej předem, Jiříčku, hledej řešení dřív Milada si utřela slzy a narovnala vlasy. Tak! Nechme smutku. Kačka to vytuší a bude zle. Jdu ji uložit, ty skoč třeba pro zmrzlinu, dlouho nic nejedla. A zkus, prosím, ještě chvíli neřešit rozvod. Dej Kristýně čas. Třeba
Za dva měsíce půjde Kačka na operaci. Inka ukončí práci, jede s nimi pomáhat.
Za půl roku se Jirka vrátí s dcerou a babičkami domů. Kristýna zůstane v Evropě.
Dva roky rehabilitace Naděje bude plát, občas jen doutnat, ale nezhasne, dokud primář nesundá brýle a neusměje se na Jirku:
Zvládli jste to
Život se znovu rozběhne po nové koleji.
Kristýna se objeví až na patnáctých narozeninách dcery. Stále krásná, zdravá, téměř stejná, jemně políbí Miladu, kývne Jirkovi a vydá se mezi rozjásané spolužáky.
Dcerko
Modré oči, stejné jako ty Kristýniny, se mírně přivřou.
Maminko
Kristýna spustí proud slov, vysvětluje, ospravedlňuje. Kačka ji však zarazí.
Nespěchej. Klid. Teď ne. Potom.
Ale já
Slyším. Počká to.
Kačko, prosím
Dobře. Pojď za mnou.
Kačka kývne hostům a zavede matku do otcovy pracovny. Zatáhne těžký závěs, posadí se na parapet a pokrčí rameny:
Tak co, co mi povíš?
Pane bože, jsi celá táta
Copak, mami, jsem taky tak těžká?
To jsem nemyslela…
Já ano. Jsem. Ale víš, co ti povím? Ten, koho jsi považovala za nedostatečného, nikdy o tobě špatně nemluvil. Nikdy doma nebyla jiná žena, nechtěl mě trápit, ani se s tebou nerozvedl. Vždy říkal, že mám matku, i když ty jsi tu vlastně nebyla. A víš co ještě?
Co? Kristýna téměř šeptala, když se na ni Kačka dívala. Už to nebylo dítě, ale mladá žena s hlasem, který uměl být ostrý jako u otce.
Ten těžký člověk mě učil odpouštět. Nechová zášť. Nevím, jak mi to jde, ale jsem jeho dcera a vše dělám naplno. Nejsem si jistá, jestli to tentokrát dokážu. Tebe si moc nepamatuju a upřímně, extra potřebu nemám. Mám tátu, babičky a ty mě všemu naučily a všechno řekly. Takže tě nepotřebuji. Kvůli tátovi ti teď dávám možnost zkusit být maminkou.
A co jsem byla doteď?
Kdokoliv. Panenka, hezký obal, bezduchý tvor Tvrdě? Sama jsi to chtěla. I když jsem byla malá, vybavuji si, jak jsem v nemocnici usínala s rukou v dlani táty, poslouchala písničky od babičky, pamatuju si, jak mě oholili do hola a babička Milada plakala, druhá mi dovezla růžovou čepičku a já smála se až do nebe. A ty jsi nebyla nikde. Ve škole jsem byla o rok později, dělaly se mnou úkoly babičky, táta jezdil domů pozdě. Babička Milada mi ušila pravou baletní sukýnku, i když věděla, že na jevišti už nikdy nebudu stát. Tancovala jsem doma a tančila nám standing ovation jak v Národním! Druhá babička mi přivezla barvičky, malovaly jsme celou noc a mě to chytlo. Vidíš ten obraz za tebou? Ten vyhrál výstavu, darovala jsem ho tátovi k narozeninám. A ty? Nikde.
Ale teď už tu jsem…
Proč? Proč jsi přijela?
Chci být nablízku
A proč ti nevěřím? zašeptala Kačka, kreslíc prstem na sklo. Venku postával Jirka a díval se na ni. Kačka mávla tátovi a obrátila se k matce. Nevíš? Ani já nevím. Ale teď to neřeším. Ukaž se. Dokaž mi, že ještě potřebuju matku a já přemýšlet začnu. Zatím Vítej. Torta bude za hodinu. Musím za hosty. Omluv mě.
Sešla z parapetu, uhladila závěs a v dveřích se ještě na moment otočila.
Tak co, mami, jsem taky těžký člověk?
Kristýna jen stála u okna a bála se dýchat, aby nevyplašila tu naději.
Tak to je dobře. Znamená to, že jsem opravdu po tátovi. A to je bezva! Děkuju. Lepší kompliment jsi mi dát nemohla. Asi už můžu popřemýšlet. Tak zatím!
Zrzavý ohon kudrn zmizel za dveřmi a Kristýna si opřela dlaň o sklo přes místo, kde ještě před chvilkou vedla stopa od Káti.
