Mému muži, kterému je 45 let, se stalo, že zapomněl na moje narozeniny 27. února a ten samý den odjel s kamarády na ryby. V době jeho nepřítomnosti jsem mu připravila takový překvápko, že už na to datum v životě nezapomene
Petr zapomněl na moje narozeniny a ještě si vybral právě ten den, aby vyrazil na Sázavu rybařit s partou. Když byl pryč, rozhodla jsem se, že ho jednou provždy poučím. Taková akce, že už si na moje narozeniny určitě vždycky vzpomene.
Za těch pětadvacet let manželství si můj muž vypěstoval zvláštní schopnost. Přesně věděl, kdy vyměnit olej v autě, kdy se chystá autobus na rybářský víkend, nebo kdy začíná sezóna candátů. Ale rodinné výročí a narozeniny mu vždycky záhadně mizely z paměti.
Většinou jsem tomu šla naproti já opatrně připomínala, nechávala vzkazy po bytě, nebo se napřímo ptala. Letos jsem si ale chtěla pět a čtyřicáté narozeniny užít jinak. Bez proseb a připomínek. Domnívala jsem se, že po čtvrt století už by mohl vědět.
V pátek ráno pobíhal Petr nervózně po bytě a skládal pruty, krabičku s nástrahami a malý batoh.
Martino, neviděla jsi můj termosku? Kluci už čekají před barákem. Na Sázavě teď berou jak blázen. Vrátím se v neděli večer, signál tam moc není.
Rychle mě letmo políbil na tvář a ani pořádně se na mě nepodíval.
Nechoď smutná, kup si něco dobrého.
Dveře klaply. Došla jsem ke kalendáři a červenou fixou orámované datum zářilo do očí. Moje jubileum. Nejenže zapomněl. On si přímo na ten den naplánoval výlet.
Napřed mě to bolelo. Pak se ve mně rozlil ledový klid. V hlavě se mi zrodil plán, jak dát Petrovi jasně najevo, že pro něj jsou rybaření a kamarádi přednější než jeho žena. Ještě ten den jsem začala realizovat svůj nápad. A věřte, až se Petr vrátil domů, čekalo ho překvápko. Od té doby už moje narozeniny nikdy nepopletl.
Co přesně jsem provedla, povím v komentáři.
Můj muž měl tajnou schovku. Nedotknutelnou rezervu, kterou syslil na nový motor na loď. Peníze byly schované v malém sejfu. Kód jsem znala, protože jeho dokonalá paměť občas selhávala i v tom.
Byla to pořádná částka. Skoro tři sta tisíc korun. Otevřela jsem sejf a byla rozhodnutá.
Víkend jsem strávila, jak jsem si nikdy dřív nedovolila. Objednala jsem si catering, pozvala kamarádky, vyzdobila byt čerstvými květinami. Hudba, smích, prosecco teklo proudem. Další den večeře v luxusní restauraci s výhledem na Prahu. A na závěr den ve vyhlášeném wellness centru.
Nakonec jsem si pořídila brož, po které jsem už roky toužila, ale vždy jsem ji odkládala kvůli společným plánům.
V neděli večer se klíč v zámku otočil. Petr vcházel domů spokojený, v jedné ruce vědro s rybami.
Tak mi otevři, lov byl parádní!
Když vešel do obýváku, zarazil se v půli kroku. Na stole prázdné lahve od prosecca, v rohu koše s květinami, na gauči tašky z nejluxusnějších butiků.
Copak se tady dělo? Měli jsme hosty?
Měli, řekla jsem klidně. Koneckonců jsem měla narozeniny. Čtyřicet pět. Pamatuješ?
Petr ztuhl a prudce vydechl.
Sakra Martino, já fakt zapomněl. Nějak jsem se do toho zamotal. Snad to chápeš
Chápu, přerušila jsem ho. A právě proto jsem si všechno zařídila po svém. I ten dárek jsem si vybrala sama, když už jsi na mě zapomněl.
Oči mu sklouzly směrem ke kabinetu. Dvířka od sejfu povolená. Zbledl a rozběhl se tam. Za chvíli se vrátil a měl tvář jak vymytou.
Kde jsou peníze? Nic tam není. Kde mám úspory?
Jsou tady, rozhlédla jsem se po pokoji.
Ty jsi všechno utratila? Vždyť to bylo na motor! Dva roky jsem šetřil!
A já jsem čekala a trpěla pětadvacet let, promluvila jsem tiše, ale rozhodně. Zapomněl jsi na moje narozeniny. Tak jsem se rozhodla, že na to jen tak nezapomeneš.
Petr si sedl na gauč a střídavě koukal na vědro s rybami, prázdný sejf a na mě. Hádku rozjet nemohl, peníze byly oficiálně společné.
Tu rybu pak čistil tiše.
Uběhlo půl roku. Najet na nový motor začal šetřit odznovu. Ale dnes má v mobilu ke každému výročí upomínku měsíc, týden i den předem. Občas je lekce drahá. Ale tahle si pamatuje do smrti.
