Na chalupu na vesnici jsme s sebou z Prahy přivezli našeho kocoura, kterému říkáme Šimon. Na vesnici už ale žije Šimonův vlastní bratr, kocour s přezdívkou Lemur. Lemur to má těžké má totiž trochu vypoulené oči, takže všichni ho tu od mala oslovují Lemure, a na nějakou delikátnost si tu na vsi nikdo moc nepotrpí.
Pro Šimona to zpočátku nebyla žádná selanka. Lemur, přestože není žádný obr, mu dal hned pocítit, kdo je tady doma. Odháněl bratra od zásob s jídlem a syčel u toho jako tchyně při rozhlasových zprávách na druhé straně stolu.
Jednou Lemur udělal typickou chybu vesnického hrdiny, co si myslí, že je nesmrtelný, a pustil se do Šimona naplno. Šimon nejdříve znuděně mával tlapkou, jako šlechtic nad čajovým šálkem, a najednou omylem trefil Lemura pravým hákem. Lemura pak bylo potřeba lovit z kbelíku, kam zapadl i s hrdostí.
Tak úplnou náhodou, přesně jak to v jeho životě bývá, se Šimon octl na vrcholu místního potravního řetězce.
Vesničané mají ke kočkám velmi pragmatický přístup od polních prací Šimona zachránilo jen to, že byla zima. Krmení tu jde podle nálady a není zrovna pravidelné. Šimon to dlouho nemohl pochopit, vždyť v Praze měl misky z porcelánu a žrádlo nosil v přesný čas domovník.
Z toho stresu se Šimonovi hodně rychle probudily kočičí pudy často jsem ho nacházel v noci s hlavou zabořenou do hrnce na plotně. Lemur na stráži u stoličky sice syčel a bratrovi signalizoval, když jdu, ale Šimon se líně ohlížel a mňoukl na Lemura: Tohohle se neboj, ten je náš, to kdyby sis viděl, jak v noci loví v ledničce.
Jednou jsme uznali, že Šimon je dostatečně otužilý, a vynesli jsme ho na dvůr do sněhu. Když se k nám otočil, měl celou tlamičku bílou a v očích mu stála smutná rezignace na špatně prožitý život, jako měl Pacino ve Zjizvené tváři. Ven už se od té doby nepodíval.
Jednoho večera přišli za mým synem Matějem kamarádi odsud z vesnice. Pohodlně jsme se usadili v obýváku a já jim předčítal Májovou noc od Erbena. Ve chvíli, kdy v knize macecha proměněná v černou kočku drápala po podlaze, dveře do obýváku strašidelně zaskřípaly a do místnosti vpochodoval Lemur, pyšně a bez bázně.
Netuším, jak přesně, ale Šimon stačil Lemura naučit svůj exkluzivní trik otevírání dveří jakékoliv náročnosti tlapkou.
Obývák byl malý, ale i tak jsme s dětmi stačili poskakovat po místnosti. Jednoho kluka jsme nakonec tahali z okna, před pádem ven ho zachránila babička, která prý výborně vaří.
Ach ano, málem bych zapomněl Lemur je zcela dokonale černý.
Uznáte sami, není časté, aby česká klasika na dnešní děti udělala až takový dojem, že z toho mají zážitky na celý život.
