Taxík zastavil před vraty hřbitova. Mladík, který z něj vystoupil, přistoupil k ženě prodávající květiny:
Dejte mi dvanáct tulipánů!
Zaplatil a s hlavou skloněnou zamířil hlouběji mezi náhrobky.
Před rokem se Vojtěch cítil jako nejšťastnější člověk na světě, protože miloval a byl milován. Všechno se změnilo v jediný den, kdy jeho milovaná Alena nepřežila autonehodu.
Až po měsíci se Vojtěch vzpamatoval, díky pomoci kolegů z práce se vrátil k normálnímu životu.
U hrobu seděla na lavičce její matka.
Dobrý den, teto Martino! pronesl tiše.
Dobrý den, Vojtěchu! Žena se k němu vrhla, schoulila se mu na hrudi a rozplakala se.
On zatím hleděl na náhrobek, z něhož se usmívala Alena.
Když se žena trochu uklidnila, pomohla mu správně upravit květiny. Dlouho stáli v tichu, než se zeptala:
Ty ses ještě neoženil?
Ne. Nemůžu na vaši dceru zapomenout. Mám pocit, jako by mě její srdce volalo.
Žena pokývala hlavou a sklonila ji do smutku. To, co se stalo před více než rokem, si pamatovala jen jako v mlze. Nemocnice dcera ležící na bílém stole a muž s ženou klečící před ní
Martina se otočila k mladíkovi, chtěla něco říct, ale když spatřila jeho zarmoucený výraz, raději mlčela.
Vojtěch vystudoval policejní akademii a už dva roky sloužil, nedávno získal hodnost nadporučíka. Žil s rodiči.
Tragédie, která postihla jeho snoubenku, vytrhla celou rodinu z rovnováhy. Syn se rok nemohl vzpamatovat. Veškerý volný čas trávil zavřený ve svém pokoji. A i tuto sobotu se vrátil domů s těžkým srdcem.
Vojtěchu, pojď se najíst! vykoukla do předsíně matka.
Mladík přikývl a zamířil do koupelny. Umyv si ruce, usedl ke stolu. Matka hned navázala:
Dnes jsme s otcem byli na hřbitově u dědečka a babičky Zarazila se, když spatřila synův zachmuřený výraz.
Já jsem byl taky u Alenina hrobu.
Synku, už je to rok. Alenu nevrátíš, ale ty musíš žít dál.
Nemůžu, mami. Jako by mě volala k sobě.
Synku, co to říkáš? vyděsila se matka.
Nic, v pořádku. Vím, že vy a táta čekáte, až se oženíte, ale zatím na to není čas.
Dojedl a odešel do svého pokoje.
Práce u policie nebyla lehká, někdy musel sloužit i v noci. Vojtěch si lehl na postel a ani nevěděl, jak usnul.
Zdálo se mu, že ho jeho milovaná volá k sobě. Takové sny míval často, ale tentokrát to bylo jiné jako by se ocitla v nebezpečí a volala o pomoc.
Probudil se a okamžitě vyskočil.
Synu, co se děje?
Mami, jdu se projít.
Vyšel z domu a nohy ho samy vedly někam dál.
Došel do parku a pustil se hlouběji mezi stromy. Spatřil tři opilé chlapy, kteří obklopili dívku. Ta na ně hleděla očima plnýma strachu.
Co se tu děje? přistoupil k nim Vojtěch.
V dívčiných očích se strach změnil v tiché volání o pomoc.
Co chceš? vyjel na něj jeden z chlapů, ale vzápětí se ocitl na zemi.
Rychle vezměte svého kámoše a zmizte! poručil Vojtěch zbylým dvěma.
Ti okamžitě pochopili, že je lepší poslechnout, pomohli kamarádovi vstát a zmizeli.
Dívka stála jako přimražená, rukou sevřenou u srdce, pak třesoucí se rukou vytáhla z kapsy pilulku a vložila si ji pod jazyk. Slzy jí stékaly po tvářích.
Uklidni se, všechno je v pořádku, jemně ji objal Vojtěch.
Děkuju, koktala.
Pojď, doprovodím tě domů!
Cestou se dívka trochu uklidnila, a tak se zeptal:
Jak se jmenuješ?
Jana.
Já jsem Vojtěch. Pověz, co se stalo?
Vždycky chodím do parku. Lékaři mi to doporučili. Ale ti chlapi snažila se vysvětlit.
Rozumím. Máš něco se srdcem?
Od dětství. Před rokem mi úplně selhalo. Prodělala jsem operaci. Je to lepší. Lékaři říkali, že bude všechno v pořádku.
Vojtěch poslouchal a najednou mu bylo na srdci tak lehko, jako by vedle něj stála jeho milovaná.
Došli k novému paneláku:
Bydlím tady, řekla dívka a smutně se na něj podívala.
Jsem rád, že jsme se potkali
Vojtěchu, pojď ke mně. Seznámím tě s mámou.
Nebude to nevhodné? Nemohl skrýt radost.
Ale vůbec ne!
Byt, ve kterém jeho nová známá bydlela, byl krásný, s nákladným nábytkem. Žena, která vyšla z pokoje, překvapeně pohlédla na rozzářenou dceru a na mladíka vedle ní.
Mami, seznam se! To je Vojtěch. Zachránil mě před výtržníky.
Jaroslava, představila se žena s úsměvem. Pojďte do kuchyně, povíte mi, co se stalo!
Žena začala prostírat stůl, zatímco Jana nadšeně vyprávěla o tom, co se přihodilo. Když domluvila, matka zavrtěla hlavou.
Dcero, tam už nechoď, pak se vážně podívala na Vojtěcha. A ty, jak ses tam ocitl?
Srdce mě tam zavedlo, pokusil se o žert.
A čím se živíš? přešla žena k důležitějším otázkám.
Jsem u policie.
Tak proto jsi ty chlapy tak snadno porazil, chvíli přemýšlela, než se odvážila zeptat dál. Neženatý?
Ne, její odpověď ji nejen potěšila, ale také vyvolala podezření. Kolik ti je?
Brzy pětadvacet.
Podezření zesílilo. Sympatický mladík, pětadvacet let, neženatý? Zamlčela se. Policista samozřejmě tušil
